Zpět

Ztohoven kontra Miloš Zeman

Současný prezident České republiky, Miloš Zeman, zvolený z vůle lidu (bez uvozovek), jehož doklady o profesní dráze a jejích peripetiích jsou patrně uloženy v rozsáhlých kremelských archivech, nasazuje mocenský tón a mění složení svých ochránců, bezpečnostní služby ochrany Pražského hradu.

Důvodem je akce výtvarné skupiny Ztohoven, která svěsila prezidentskou standartu, na jejímž provedení je text prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka jako deviza českého státu – Pravda vítězí. Umělecká skupina Ztohoven ji nahradila rudými trenýrkami, jež vyjadřují současný „majestát“ dnešního prezidenta.

Nejde samozřejmě o tradiční pojem, jímž je vnímáno umění, je manifestací, ale je otázkou, zda se do této formy současné umění netransformuje, protože „skleníková věž“ uměleckého uznání už možná ztratila společenskou cenu.

Připomenu, že současný prezident Miloš Zeman i dřívější prezident Václav Klaus byli „lodivody“ naší cesty k politické i společenské transformaci. Podařilo se jim společně vyřadit a odstavit společnost Charty 77 a především Václava Havla, snažících se vrátit náš stát k demokracii, jež byla naší zemi bytostně blízká.

Kam naši společnost tito „pokračovatelé“ dovedli ? V podstatě k prodlužování podmínek komunistické moci. Veškeré profese zaměstnaneckého stavu mají s inflačním nárůstem srovnatelné platy, jaké měly za komunistů. Podezření se skrývá v tom, že tito „kapitáni“ české transformace, kteří neměli zájem na tom, aby se Česká republika stala rovnocenným partnerem Západu, byli od začátku řízeni Moskvou. Samozřejmě pod patronací KGB.

V tomto kontextu je akce skupiny Ztohoven naprosto logická. Demonstrovala způsob instalace (což je umělecká kategorie) v prostředí, které má maximální společenský dosah. V tom je třeba si jejího úsilí vážit, včetně rizik, která měla tato skupina během svého manifestačního vystoupení podstoupit.

Miloš Zeman je populistou v pravém slova smyslu. Jak to nazval člen skupiny Ztohoven Petr Žilka v rozhlasovém rozhovoru, je rozdíl mezi reprezentantem státu a „provinčním dědkem“, který je shodou okolností a neorientovaností většiny voličů náhodným nájemníkem prostor Pražského hradu.

Jeho funkční období je pro, doufejme, většinu společnosti ostudou pro český stát a jeho nohsled a „mluvčí“ Ovčáček tím, čím byli v minulosti Karel Lažnovský a Emanuel Vajtauer.

Akce skupiny Ztohoven má velký morální kredit a je apelem na českou společnost, aby si uvědomila, kdo je jejím vrcholným představitelem. Kdo se tlačí na oslavy k výročí konce druhé světové války v Moskvě a na čínskou vojenskou přehlídku k témuž v Pekingu.

Obojí je falešné. Komunistický sovětský stát by nikdy nebyl schopen převzít iniciativu v boji s nacistickým Německem bez otevření front na jihu Itálie v roce 1943 a v Normandii operací Overlord v červnu roku 1944. Bez této podpory a spojenectví se Západem by Sovětský svaz byl donucen přijmout podmínky statu quo a nacistické Německo by si podrželo všechna podřízená území, včetně pokračujícího plánu na likvidaci veškerého židovského obyvatelstva v teritoriích, kam nacistická říše dosáhla.

Stejně tak komunistický režim v Číně. Přisuzuje si něco, co mu naprosto nepatří. Čínská republika pod politickým vedením Kuo Min-tangu pracovala na svém osvobození společně s americkou armádou, útočící na japonské okupanty a komunisté na tomto postupu byli jen účastníky.

Proto dnes, tváří v tvář historii, Miloš Zeman působí jen jako trapná politická figura, která se snaží (zřejmě pod patronací Moskvy) vylepšit si před „sponzory“ svůj kredit, aby jeho symbolické rudé trenýrky mohly vlát nad Pražským hradem ještě dalších pět let ke škodě naší země.