Zpět

Kdo neokrádá stát, šidí rodinu

Tento slogan byl velmi populární za komunistů až do osmdesátého devátého roku před listopadovou revolucí. Lidé neměli snahu pomáhat režimu ve státě, který je v ničem nezastupoval a naopak je šidil ve všech ohledech. Komunističtí funkcionáři si zajistili za svoji službu násilně udržovanému režimu veškeré výhody včetně nadstandardně stanovených podmínek ve vybraných komunistických nemocnicích a sanatoriích. Měli možnost nakupovat v obchodech, zásobených zbožím světové, především západní produkce, kam běžná veřejnost bez patřičných průkazek neměla přístup. Tento „standard“ platil až do konce roku 1989, kdy veškeré podpůrné instituce dosavadního nepřirozeného a silově udržovaného režimu byly zrušeny.

Václava Havla a jeho spřízněnou společnost Charty´77 podporovala v roce 1990 velká většina obyvatelstva dříve komunisty ovládaného státu. Ve veřejnosti převládala snaha o obnovu demokracie a pozornost k lidským právům, jež předchozí režim nerespektoval. Bohužel se brzy začala situace obracet, když ještě komunisty založený Prognostický ústav Akademie věd, který se ujal porevoluční ekonomické transforace země, začal prosazovat ústy především Václava Klause teorii stranických a spřízněných „prognostiků“ o návratu ke „kapitalismu bez přívlastků“. Tento ústav, určený původně na záchranu totalitní hospodářské správy komunistickým předsedou vlády, Lubomírem Štrougalem, na doporučení Moskvy, což se v praktickém výkladu rovnalo příkazu, určil ekonomickou praxi budoucího postupu řízení naší společnosti.

Dezorientovaná veřejnost po revoluci devětaosmdesátého roku tuto „transformaci“ schválila a tím kopírovala manipulovanou populaci, která volila komunisty v poválečných prvních volbách roku 1946 jen proto, že do jejího hlavního města vjely v květnu roku 1945 ne americké, ale sovětské tanky. Lidé se dlouhodobě zabydleli v podmínkách, jak pomoct sobě na úkor státu, který, jak brzy rozpoznali, za svůj úkol určil společenskou krádež. Bohužel, je to skutečnost minulosti, která zabrzdila rozvoj svobodného demokratického vývoje republiky na léta dopředu.

Znovunastolené demokracii se nabízela možnost a zpočátku víra většiny veřejnosti v tom, že veškeré zvyklosti a ustálenosti, které do republiky přinesl komunistický režim, to znamená všeobsažná korupce a „přátelské“ upřednostňování těch, z nichž mohou plynout výhody všeho druhu, budou neúčinné a tím ztratí svoji funkci v ekonomickém životě země. Tím, že Prognostický ústav znal situaci a věděl, že „šedá ekonomika“ hraje důležitou roli v hospodářství, umožnil získat ekonomickou správu země lidem z „šedé zóny“ a upřednostnil postavení „přátelům“ z dřívějších dob.

Naše republika nebude schopna ještě dlouhou dobu přijímat liberálně orientované zaměření orgánů EU a bude se snažit unijním institucím svojí nacionalisticky orientovanou skupinou evropského parlamentního zastupitelstva dělat potíže.

Volby do Evropského parlamentu se blíží. Doufám, že v nich převáží zastánci těsného evropského spojení a vyřadí ty, kteří chtějí ničit funkčnost společných institucí, využívat výhod minulého, diktaturně řízeného režimu naší země a rozhlodávat příležitosti na cestě ke kontinentální budoucnosti.