Zpět

Česká armáda v Evropě

V poslední době se hodně mluví o tom, jak by byly evropské státy schopny bránit se masivnímu útoku vojsk Ruské federace, kdyby ruský prezident Putin usoudil, že Západní Evropa zůstane osamocena a opuštěna dosud funkčním ochranným deštníkem armády Spojených států.

Jak na tom je česká armáda, která v nedávné minulosti prošla několika korupčními skandály, co se týče její výzbroje ? V jejím arzenálu jsou rakouská obrněná vozidla firmy Steyer. Tato firma v prvních desetiletích 20. století dodávala součástky pro českou motocyklovou továrnu Walter a určité komponenty pro Ringhofferovu firmu Tatra.

Bylo skutečně nutné, aby se naše armáda musela vybavovat obrněnci zahraniční výroby, když tradice naší zbrojní produkce z předválečných časů daleko předčí cokoliv, co kdy produkovala rakouská strana dříve společného státu ? Naše dnes vyráběné nákladní transportní vozy Tatra Titus představují prvotřídní techniku, jež je chloubou strojní vyspělosti výrobce. Proč firmy Tatra, nebo Škoda, nevyvinuly obrněná vozidla vlastní výroby ? Určitě by náš stát nestála tak enormní výdaje, za jejichž zprostředkování sedí dnes jeden z protagonistů obchodní transakce ve vězení za korupci.

Naše vojsko je stále vybaveno ruskými tanky T – 72, v dnešní době už zastaralými, i když opatřenými českým vylepšením. Určitě není potřeba tuto výzbroj nahrazovat americkou vojenskou technikou, ale ani francouzskou, anglickou, německou nebo izraelskou.

Když bylo české území v roce 1939 obsazováno německou armádou, vím z přímých svědectví, že si čeští kluci posměšně klepali na zbraně nájezdníků, aby nad nimi dávali najevo své pohrdání. Nacistická armáda mohla ještě projet na svém chabém pancéřování Polskem proti vojákům s vytasenými šavlemi na koních, ale na obsazování Francie už musela použít tanky Škodových závodů.

Podvozky starých ruských tanků naší armádě budou do budoucna k ničemu. Český terén je členitý, pahorkovitý, s mnoha variacemi profilu. Do velké míry připomíná zemský profil Lucemburska, proto si ho možná tak oblíbili vladaři, pocházející z tamního prostředí, kteří se stali králi a císaři až na českém území.

Není třeba, aby česká armáda byla vybavena těžkotonážními tanky, dobře se pohybujícími na rozsáhlých rovinatých pláních jiných oblastí, než je rozsah našeho území. My potřebujeme lehké tanky do 35ti tun tonáže, snadno manévrující v členitých, případně horských oblastech, kde doposud v minulosti ve válečných střetech kolabovaly tanky, konstruované nepřizpůsobivě k okolnostem použití. Naše tanky musí být vybaveny účinnou palebnou silou, zaměřenou jak proti pozemním, tak proti vzdušným útokům.

Armáda České republiky může plně využít při výrobě bojového tanku nové generace spolupráce firem Škoda a Tatra. Bohužel už neexistuje závod ČKD, Českomoravská-Kolben-Daněk, o jehož likvidaci se v prvotní formě postarali Němci, když Ing. Kolbena, pána přes 80 let věku, jednoho z hlavních kapitánů českého průmyslu, odvezli do koncentračního tábora, kde zemřel.

Zcela jistě je možné vyvíjet naše helikoptéry. Máme spoustu zastaralých, poruchových vrtulníků ještě sovětské výroby. V současnosti ale naší pražské firmě Avia Letňany nabídla spolupráci americká firma Sikorski, která dlouhodobě zásobuje armádu Spojených států. Co se v tomto ohledu nabízí ? Kdo je naším spojencem ? Nemusíme samozřejmě vyrábět výlučně naše stroje, ale o změnu stávajícího parku bychom se měli zodpovědně postarat.

Letectvo je v naší zemi, věřím, zajištěno nejlépe. Letouny Grippen jsou

srovnatelné s kterýmikoliv leteckými prostředky všech zemí demokratické části Evropy a české bombardéry L – 159 jsou žádány Egyptem, Indií i Irákem.

Do společného zbrojního fondu NATO by mohla každá z členských zemí přispívat vlastní výrobou zbraní. Jen ti členové, kteří nemají dost vyvinuté průmyslové zázemí, mohou využít licenčních možností. Je ovšem důležité, aby mezi zbrojními systémy jednotlivých států existovala kompatibilita. Také musí každý člen obranné aliance mít jasné, jaký je úkol a jaké určení jeho armády. Společnými cvičeními se zjišťují silné stránky a přednosti členských vojsk. Postupně se tak budou moct Evropané spoléhat na vlastní obranu, i kdyby Spojené státy projevovaly menší ochotu svým dosavadním spojencům pomáhat. Udrží tak sami armády Ruské federace před svojí východní hranicí.