Zpět

Čechy se hlásí ke své historii

Roku 1310 se stal českým králem po panování přemyslovského rodu, vymřelého po meči roku 1306, Jan Lucemburský. Byl to panovník dobrodružného ducha, mající smysl spíš pro cesty po kontinentálních zámcích a panstvích, spojených s rytířskými kláními, než o starosti, věnované svému království.

V tom se velmi lišil od svojí ženy, Elišky Přemyslovny, která naopak mužova volného ducha nesdílela a měla daleko bližší vztah k zemi svých předků a jejímu dědictví. Cit ke svěřenému království a zároveň osobní statečnost projevil Jan Lucemburský, když v bitvě u Crécy roku 1346, už osleplý, prohlásil, že český král rozhodně z boje neuteče. Tam svůj život skončil a jeho památku (nejen jeho) připomíná kamenný kříž, na místě bitvy ve Francii vztyčený.

Syn Jana Lucemburského, římský císař a český král, původním jménem Václav, ale v návaznosti na římské císaře jmenován po Karlu Velikém Karel IV., se stal nejvýznamnější osobností našeho státu v celých jeho dějinách.

Naše země se stala historickým soustátím Českého království a Lucemburského vévodství. V ústřední katedrále Českého království, chrámu svatých Víta, Václava a Vojtěcha je na čestném místě znak lucemburského rodu, rodový znak našeho krále a římského císaře Karla.

Náš stát prošel ve své historii mnohými změnami, ale důležité je, že se v dnešních časech vrací k svému dějinnému spojení. Po celoevropských parlamentních volbách dochází ke změnám v dosavadním uspořádání. Předsedu Evropské komise, tím pádem celoevropské vlády, volí ne už jednotliví předsedové svých národních vlád, ale jednoduše nově zvolený Evropský parlament. Dochází tak k přímé vůli evropského občanstva na úkor vyššího stupně politického zastoupení.

Jsem velmi rád, že zvoleným předsedou Evropské komise po odstupujícím José Manuelu Barrosovi je bývalý lucemburský ministerský předseda a ministr financí Jean-Claude Juncker. Je to náš eurokrajan, vzhledem k naší společné historii. Lucembursko je zemičkou tak 100 x 50 kilometrů na délku i šířku. Kromě toho, hlavní město Luxembourg hodně připomíná hlavní město české země Prahu. Má dva mosty, které nepřeklenují řeku, ale hluboká údolí a jsou obdobou pražského Nuselského mostu. Historické centrum města je velmi podobné pražské Malé Straně. Jak je vidět, i malinká země může podstatně ovlivňovat a v podstatě řídit chod obrovského mnohonárodního celku. Trend demokratického obsahu evropské integrace je na postupu.

Proti nově instalovanému předsedovi Evropské komise je Anglie a Maďarsko. Angličané pořád kalkulují s tím, že jsou zástupci celé Velké Británie, nad jejímž panstvím Britského společenství národů „slunce nezapadá“. Nedovedou se smířit s tím, že hlavním motorem evropské integrace je hospodářský výkon Německa a Francie. Neuvědomují si, že pokud budou sledovat antievropský trend, mohou se dostat do problémů se Skotskem, které nemusí sdílet nechuť jižní části ostrova k evropskému spojení a má před referendem o zachování státní jednoty.

Maďarsko je pak v zajetí domácích nacionalistů, ještě ve větší míře nepřátelských k evropské unifikaci, než byli naši domácí „konzervativci“, kteří stojí před rozpadem a kteří se během své vlády snažili Evropskou unii využívat a přitom jí při každé příležitosti házet „klacky pod nohy“.

Evropská unie má před sebou čas nového rozjezdu. Záleží na tom, jak ho její zastoupení důsledně využije.