Vzpomínám si, když pozval v roce 1998 ing. Miloš Zeman Jana Rumla, jako představitele strany Unie svobody, k jednáním o ustavení nové vlády, Jan Ruml řekl – „Rád se s Milošem Zemanem sejdu, ale na ničem se s ním nedomluvím“.
Dnes se s odstupem času říká, že ing. Zeman s ing. Klausem byli předem domluveni na tak zvané „velké koalici“, ale myslím, že tomu tak ve skutečnosti zprvu nebylo. Ing. Zeman často prohlašoval, že jeho vzorem je rakouský model spolupráce lidovců a sociálních demokratů. To by se v Čechách rozšířilo na přijetí liberální Unie svobody, jako morálního napravitele Občanských demokratů. Zdá se mi, že není třeba Miloši Zemanovi nevěřit, jistě by to pro jeho aplikaci na české poměry bylo příjemnější, než nuceně mocensky přijatelný vztah se svým „prognostickým“ soupeřem Václavem Klausem. Nicméně, situace tak nazrála a Unie svobody se pomalu, ale jistě, vydala na cestu postupného znicotnění.
Proč to připomínám ? V současné době se do podobné situace dostala strana Zelení. Dostala důvěru dostatečného počtu obyvatelstva, aby překročila pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Místo toho, aby hledala možnost co nejširšího uplatnění svého programu v souladu se Zelenými v rámci Evropské unie, dává se dohromady s partnerem, jenž ekologií ve své euroskeptické koncepci přímo pohrdá. Dokladem pro to je výčet hlasování jednotlivých poslanců o návrzích zákonů, týkajících se ochrany přírody.
Jediným vysvětlením, podle mého názoru, je, že současné vedení Zelených má tak obrovskou sebedůvěru, že bude hýbat politickou šachovnicí, jako měl svého času čelný politik Unie svobody Jan Ruml. Je ovšem otázka, nakolik skutečně upřímně stojí Zelení na uplatnění svého ekologického programu a nakolik je to jen snaha dostat se do vedoucích funkcí ve státě. Může v tom hrát roli špatný odhad volby partnera. V dnešní době, kdy je velký rozdíl mezi existenčním zajištěním vysokoškolského konzultanta a profesionálního politika ( je více než diskutabilní, kdo větší hodnoty přináší ), je jistě těžké podobným svodům odolat, aniž by za tím musela být nějaká korupce.
Co je možné v tomto povolebním čase očekávat ? Kdybych si chtěl hrát se slovy, mohl bych končit tím, že buď zmodrají Zelení ( což je pravděpodobné ), nebo zezelenají „Modří“( což je nepravděpodobnější ). To bych udělal, kdybych nechtěl svým textem říci něco jiného. To, co se mi zdá, že vidím, je jen pokračováním arogantního přístupu politické reprezentace k veřejnosti, reprezentace, jíž nejde o nic jiného, než o osobní uplatnění ve strukturách, jež poskytují bezbřehé možnosti odrazového můstku k získání mocenského vlivu. Veřejnost je dobrá pouze k tomu, aby této „reprezentaci“ kryla svým hlasem záda.
Jedna věc je pro voliče velmi varovná, takzvaně „malé strany“ cílevědomě pracují na vlastním sebezničení. Předpokládám, že kdo volil ekologické hodnoty, rozhodně nehledal můstek k Občanským demokratům, kteří tyto hodnoty vždy přehlíželi. Uvidíme, jak budou hodnotit svůj vklad do státní politiky Zelení po čtyřech letech mandátu, který jim byl veřejností propůjčen.