Před několika dny prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, že za současnými sankcemi Spojených států vůči Rusku a jejich postojem stojí politika bývalého prezidenta Baracka Obamy. Uvedl, že prezident Obama chtěl ztížit pozici nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa v jeho přátelském postoji k prezidentu Putinovi a Ruské federaci.
To je samozřejmě úplný nesmysl a jen to dokazuje, že propagandistická rétorika ruských politiků se uchyluje k čím dál absurdnějším prohlášením. Především, za sankce vůči ruskému současnému režimu, které byly nastoleny daleko před nástupem Donalda Trumpa jednotným postojem Spojených států, Kanady a Evropské unie, může ruský režim sám. Způsobil to agresivní vojenskou intervencí na Ukrajině, jíž obsadil celou východní část území včetně poloostrova Krym. To nemohl demokratický Západ nechat bez odpovědi.
Barack Obama podporoval v nových prezidentských volbách svoji dřívější ministryni zahraničních věcí, Hillary Clinton. To, že se Donaldu Trumpovi podařilo nabýt většiny volitelských hlasů, asi hodně lidí ve Spojených státech překvapilo. Pana Trumpa volil hlavně středozápad Sojených států od severu k jihu a u atlantického pobřeží soustředěné bývalé otrokářské státy, jež byly ještě v polovině 18. století francouzskými a anglickými koloniemi. Hillary Clinton volil především intelektuální západ a východ země, mezi což patřila velká města a příslušné aglomerace.
Donald Trump obhajuje svůj počet volitelských hlasů a nabubřele prohlašuje, že jeho „vítězství“ bylo největší v historii Spojených států. Ve skutečnosti to byla na počet hlasů druhá volební porážka prezidentského vítěze za veškerá období po druhé světové válce. Je známý jeden případ z roku 2000 – George Bush jun. prohrál s demokratickým kandidátem Al Gorem na počet celkově získaných hlasů, ale G. Bush měl větší zisk na počtu volitelů. Je v tom skrytý určitý anachronismus ústavy z historie Spojených států. Rozhoduje počet volitelů za jednotlivé státy unie a ne celkový součet odevzdaných platných hlasovacích lístků pro toho kterého kandidáta.
Ohledně přátelského a vstřícného postoje nového amerického prezidenta k Vladimiru Putinovi, ten je v současné době předmětem vyšetřování zvláštně k tomu určené komise Kongresu Spojených států a je otázka, jaký bude výsledek vyšetřování. V každém případě, prezident Trump není dostatečně kompetentní, aby svou zemi dobře spravoval. Zastupuje ho jeho administrativa, v mezinárodních otázkách především jeho zástupce Michael Pence, ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr obrany James Mattis. Sami někteří republikánští poslanci mají čím dál větší výhrady proti způsobu, jakým se Donald Trump snaží vést svoji zemi.
Co je za přívětivým postojem Donalda Trumpa a jeho rodiny k Vladimiru Putinovi a politice Ruské federace, zjistí nepochybně vyšetřovací komise Kongresu Spojených států. To, že by vstřícná politika této země vůči Rusku Putinovi vyhovovala, není pochyb.
Zaprvé, oslabila by se jednota postupu Spojených států a Evropské unie, na jejímž rozbití Putinovy zpravodajské služby vždy usilovně pracovaly. Zadruhé, došlo by k přerušení Obamova přátelského postupu vůči zemím Latinské Ameriky, což by Rusku poskytlo možnost rozvíjet tam nepřátelské aktivity vůči Spojeným státům. Zatřetí, Spojené státy by se postupně stáhly z angažovanosti na Středním východě a přenechaly tam iniciativu ruskému režimu. A začtvrté, americká velmoc by opouštěla své spojence na asijské půdě a Ruská federace ve spojení s komunistickou Čínou by měla volnou ruku v akcích, omezujících postupně vliv Spojených států.
To nebylo možné ze strany amerických vysokých představitelů přehlédnout a myslím, že současný prezident má jen velmi úzký prostor, omezující se na jeho tweety a osobní výlevy rozladěnosti nad tím, že naprosto není pánem situace.