Ze současného jednání o situaci na hranicích Ruska a Ukrajiny mezi zástupci NATO a Ruské federace vyplývá jasně rozhodnutí Rady Severoatlantické obranné aliance, že naprosto neuznává drzé požadavky ruské strany o limitech, jimiž by se měla Severoatlantická aliance podle přání Ruska řídit a jež by měla respektovat. Rusko vyslalo na jednání se Západní aliancí místo původně určeného svého zástupce Rjabkova nějaké uniformované vojenské činovníky, kteří ve svých ometálovaných uniformách museli působit na setkání víc než trapně.
Jak se ale vyvíjí současná situace napětí mezi Ruskem a Ukrajinou? Neosovětský vládce Putin, agent komunistické KGB, vznesl tvrdé požadavky vůči transatlantické alianci s tím, že nejen musí platit jím určené rozhodnutí o zákazu vstupu svobodné Ukrajiny do západního aliančního sdružení, ale i zákaz rozmisťování aliančních obranných prostředků na území států, které vstoupily do NATO po roce 1997.
Tento drzý požadavek alianční rada ústy svého předsedy Jense Stoltenberga jednoznačně odmítla a prohlásila, že je otevřena jednáním, ale ne za podmínek, které určí Rusko. Ohledně toho, koho Rusové pod Putinovým příkazem poslali na jednání se západní aliancí, připadá mi, jako kdyby nacistické Německo poslalo za druhé světové války na jednání o míru do Spojených států, jež reprezentovaly jednotu demokratického světa, maršály Göringa a Keitela.
Stranou politického vyjednávání, jak by se asi vyvíjela situace na válečné linii, kdyby skutečně Rusko nerespektovalo alianční varování před útokem na svého souseda?
Ukrajinská republika by se určitě bránila. Přestože je do určité míry už vybavena technicky velmi účinnými zbraněmi, konflikt by asi netrval déle než tři týdny vzhledem k převaze sovětských vojsk, podobně jako válka Polska proti nacistickémi Německu a Stalinovu Rusku.
Co by se stalo bezprostředním následkem? Zcela jednoznačně totální blokáda veškerého kontaktu postsovětského Ruska se světem demokracie a jeho přinucení orientovat se jednoznačně na komunistickou Čínu. Zároveň jistě ještě během rusko-ukrajinského konfliktu rychlý přesun více než půl milionu a možná více vojáků Severoatlantické aliance do prostor Polska a Pobaltí, aby byli připraveni odrazit jakýkoliv pokus sovětských vojsk ovládnout tato teritoria.
Doufejme, že tato hrozící situace nenastane a postkomunistické Rusko si uvědomí, jakou zodpovědnost má nad částí světa, kterou ovládá a nebude se snažit momentální napětí ještě eskalovat. Jak se praví - „Kdo seje vítr, sklízí bouři“ - a to si jistě nikdo rozumný nepřeje.