Za starého Ruska, ještě na konci sedmnáctého století, se snažil imperátor Petr Veliký rozšířit území jím spravovaného samoděržaví a tato teritoria ovládat. Přiblížit tak postupým vládním konáním ještě středověkou obrovskou oblast evropské civilizaci a stát se její součástí. V první třetině 18. století určil Petrohrad hlavním městem ruského impéria a vytvořil na řece Něvě impozantní městské středisko, které se dodnes nazývá Benátky severu. Byl panovníkem státu, který se snažil určovat svoji imperiální moc a v tom se nijak nelišil od svých západních sousedů, hlavně Velké Británie a Francie, které se pokoušely o totéž trvale uplatňováním svého vlivu, kde se k tomu naskytla příležitost. Car Petr, zvaný Veliký, se snažil ze staré říše udělat stát, rovnocenný západním mocnostem.
Současný vůdce neosovětizované Ruské federace, prezident Putin, se pokouší ve svých opožděných imperiálních snahách v ruském obyvatelstvu vzbudit stejné cítění skutečnosti a probouzet nacionální vzedmutí obyvatelstva. Ačkoliv se tento kremelský vládce často dovolává svého feudálního vzoru, chová se ve vztahu k západnímu světu úplně jinak. Svým válečnickým jednáním kope příkop mezi euroatlantickou civilizací a asijskou totalitářskou mocností. V čem se jeho imperiální vzor, car Petr, se svými sousedy shodoval, to Putin cíleně neguje a jen věhlasu cara v historickém kontextu společnosti současného Ruska využívá.
Prezident Putin kumuluje svoji politickou moc a uplatňuje ji bez skrupulí proti veškerým možným politickým odpůrcům.
Zřejmě si bere vzor ve vůdci Třetí říše, Adolfu Hitlerovi, zločinci, který vynaložil úsilí na ovládnutí světa nacizovaným Německem. Boj mezi dvěma hegemony, nacistickým Německem a bolševickým Ruskem, nad ovládanou Evropou, mělo rozhodnout ostré a rozhodující střetnutí.
V červnu roku 1941 nacistická vojska vtrhla na ruskou zem překročením pohraniční říčky Bug, jež dělila Němci a Rusy po jejich spojeneckou smlouvou stanovená dobytá území. Zpočátku rudá armáda nebyla schopna obrany a ruský vůdce Stalin prohlásil v rozhlasovém projevu k národu „ že Leninovu státu dělníků a rolníků je konec“. Tehdy prohlásil v parlamentu britský ministerský předseda Churchill, že není většího oponenta ruskému bolševismu, než je on sám. Teď ale byl ruský rolník zákeřně napaden a má naši rozhodnou podporu proti nacistickému uzurpátorovi.
Ruské letectvo bylo zničeno při prvním cíleném zásahu a schopnost pozemní obrany byla totálně ochromena. Možnosti ruské obrany byly limitovány jejími možnostmi a všechno spělo k tomu, že Adolf Hitler uspořádá na konci roku 1941 v listopadu vojenskou přehlídku na moskevském Rudém náměstí jako výraz vítězství nad bolševickým státem.
Sovětskému Rusku rozhodně pomohly Spojené státy, které umožnily dostat ho z nacisických kleští a umožnily mu další existenci. Bez ní by byla dnes Evropa ve stálém nacistickém sevření a nacizovaná sovětská říše by tomu byla nápomocna. Jen spojenectví západní aliance rozhodlo o konečném vítězství nad nacistickým agresorem, ovládajícím většinu Evropy. Hitlerova „tisíciletá říše“ se rozpadla jako domeček z karet.
Postsovětský vůdce Putin se nyní rozhodl, jak sám uvádí, po vzoru Petra Velikého opět rozšiřovat ruskou říši a podmaňovat přilehlá území, jež se staly vývojem událostí konce devadesátých let 20. století na sovětském státu nezávislými zeměmi. Jako každý diktátor je přesvědčený, že mu okolní civilizovaný svět ustoupí.
To se určitě nestane, ačkoli si to ruský totalitní vůdce myslí. Jednotnost západního spojenectví zvítězí nad evokací středověku v sovětizovaném násilnickém myšlení a pan Putin zmizí, jak to nazývali sami komunisté – v propadlišti dějin.