Československý komunistický režim byl známý tím, že poskytoval výcviková střediska mezinárodní teroristické síti a sloužil podle příkazu Sovětského svazu jako její trvalá základna. Dlouhou dobu se na území Československa ukrýval vrah Lva Trockého a mnoho dalších politických zločinců z různých míst světa. Zde tito ničemové mohli bez problémů působit a nalézat své útočiště. Různí dobrodruzi byli vyzbrojováni národním podnikem Omnipol i jinými a cvičeni komunistickými instruktory, získaní vějičkou zájmů ideologie vyhovující totalitnímu vnímání světové nadvlády.
Privatizací zbrojních podniků získali komunističtí „manažeři“ významné postavení v mezinárodním obchodu se zbraněmi všeho druhu. Tito privatizátoři se samozřejmě neohlíželi na nějaká morální pravidla a soustředili svůj obchod stylem „ber kde ber“. Kde ale zůstává role státu jako garanta solidnosti a serióznosti kontroly nad jakoukoli strategickou institucí ? Jak mohl český stát dovolit, aby na území, spadající pod pravomoc jedné nenápadné obce, mohly bezpochyby málo věrohodné a na bývalé hospodářské prostředí napojené firmy volně disponovat obrovským množstvím zbraní účinně ničivého charakteru ? Takové zbraně měly být jednoznačně jako strategický materiál evidovány a přísně střeženy.
Komunistický blok vždycky využíval možnosti podvracení Západu svým zbrojním arzenálem, jímž díky obchodním kontaktům disponuje teroristická síť kdekoliv, kde se k tomu najde příležitost, Z velké části tato síť byla vyškolena ve střediscích na českém území. Proto by měl být český stát nanejvýš obezřetný, aby se mu tu nehromadily bojůvky, pro něž by mohl být přínosnou základnou. Říká se, že pod svícnem je největší tma. Bylo by smutné, aby se toto přísloví v tomto případě naplňovalo.
Nedávno došlo v rozlehlém skladu arzenálu armádou vyřazených zbraní, které se dostaly do vlastnictví soukromých firem, k několika výbuchům. Podle vyjádření policejních vyšetřovatelů šlo o úmyslný čin a armáda vyslala na místo jednotku, která areál střeží. Pro místní obyvatele je značný problém dostat se ke svým hospodářstvím, aby se postarali o zvířata, která chovají, protože do blízkosti ohroženého území byl vstup zakázán. Nebezpečný materiál je postupně za skladů odvážen do předem určených lokalit, kde bude s největší pravděpodobností uložen pod dohledem vojska a vojenské policie.
Něco k našim soukromým obchodníkům se zbraněmi. Samozřejmě nemohu házet všechny do „jednoho pytle“, ale příklad jednoho hovoří za vše. Je vyšetřován prodejce, který uveřejnil cynickou a amorální reklamu na své zboží, když jako motiv přilákání zákazníků umístil na upoutávku fotografii britského rukojmí vražděného teroristou. Když byl upozorněn policií na nepřípustnost svého „nápadu“, bránil se tím, že chtěl jen pobavit. Věc došla tak daleko, že proti neetičnosti a amorálnosti tohoto druhu „propagace“ a zveřejnění fotodokumentace ponižující britského občana, který byl obětí ohavného činu popravy, protestovalo Velvyslanectví Velké Británie v České republice.
Dnešní svět žije situací začátku třetí světové války. Není to žádná válka „studená“, ale totální konflikt poziční, protože žádná z velmocí nechce zničit planetu zasypáním nepřátelského území nukleárními zbraněmi, jimiž disponuje. Žije v přesvědčení, že protivníka zdolá konvenčními prostředky. Tak, jako tomu bylo ještě za druhé světové války, nebo ještě dále, za středověku.
Nový celosvětový konflikt začal útokem ruské armády na východní Ukrajinu a založením Islámského chalífátu. Obě ohniska bojů zasahují do globálního prostředí. Zjednodušeně řečeno, jde o boj Východu se Západem. Tento boj neskončí, než vítězstvím jedné, nebo druhé strany. Jak už kdysi napsal H. G. Wells ve svých Stručných dějinách světa, vývoj lidské společnosti je poznamenán ustavičným a trvalým bojem diktatury s demokracií. Jaký směr nakonec převáží, bude záležet na vyspělosti lidské společnosti.