Dne 15. 11. 2017 bylo oznámeno, že tímto dnem vznikl Demokratický blok, který sdružuje stranické liberální subjekty ve společném postupu, ohledně jednání o zastoupení v jednotlivých parlamentních výborech a dalších rozhodnutích sněmovní činnosti.
K společnému pohledu na aktuální politický vývoj se přihlásily tyto strany – TOP 09, ODS, KDU-ČSL a STAN. V opozici vůči nim se názorově ocitá ANO, SPD, KSČM, ČSSD a Piráti. Posledně jmenované subjekty budou mít převahu ve jmenování budoucího předsedy poslanecké sněmovny Parlamentu. Ten bude hlasováním určen 20. listopadu tohoto roku. Pět posledně jmenovaných stran bude mít příležitost zvolit do čela sněmovny pana Vondráčka, zástupce hnutí ANO, které bylo nejúspěšnějším účastníkem volební soutěže.
Situace navozuje historickou analogii k prvním poválečným volbám roku 1946. Demokratické strany držely vzájemnou solidaritu ve snaze udržet demokratickou orientaci a tradici obnoveného Československa a v tomto duchu společně jednaly. Kdyby nebylo komunistických elementů typu Zdeňka Fierlingera, postav, které zradily v Sociálně demokratické straně jméno, které měla tato strana ve svém štítu, neotevřela by se tak snadno komunistům cesta k moci, jíž za pomoci ruského „smrtihlava“ Zorina uskutečnili.
K charektiristice současného stavu jednotlivých stran, které se dostaly na základě volebního výsledku do sněmovny. Hnutí ANO postupuje zcela v souladu s řízením a nařízením svého předsedy, superpodnikatele Andreje Babiše. On sám vystupuje jako ublíženec, kterému všichni odpírají jeho zásluhy o zlepšení hospodářského stavu republiky, na nichž má sám největší zásluhu. Prezentuje se jako člověk v podstatě neobratný, nepoliticky uvažující, který těžko loví slova a tím se „přibližuje“ k němu příznivě orientované části společnosti.
Nebezpečí nespočívá jen v něm samém. Jeho současný ministr spravedlnosti, Robert Pelikán, veřejně kritizuje jednání české policie i státních zástupců. Jaký by byl vývoj situace v justičním řádu, kdyby ve své funkci pokračoval ?
Občanská demokratická strana našla naštěstí umírněné a inteligentní představitele, profesora politologie brněnské Masarykovy university Petra Fialu, Ing. Zbyňka Stanjuru a Martina Kupku proti skalním euroskeptikům – Václavovi Klausovi jun., panu Zahradilovi, Petru Bendlovi a názorově blízkým antievropanům.
Piráti jsou na rozhraní lákadla vtáhnout se do parlamentních a možná vládních funkcí a je otázka, jak tomuto tlaku odolají. Mohou mít před sebou příklad novináře Radka Johna, šéfa sdružení Věcí veřejných, ktetý měl představu, že skončí s politickýni „dinosaury“. Dinosauři naopak skončili s ním a Radek John se z politiky vytratil. Tento osud snad pana Bartoše a jeho kolegy nepotká.
Pan Tomio Okamura vsadil na nejnižší pudy xenofobně orientované části české společnosti a měl úspěch. Je znát, že komukoliv stačí dostatečně razantním hlasem troubit názory, které rezonují ve stejně naladěné části veřejnosti, aby měl zajištěnou cestu vpřed.
Komunistům hlasy ubývají se stárnoucí generací jejich pamětníků a příznivců. Jsou to dnes většinou lidé, kteří už do praktického života země nezasahují a v podstatě žijí svojí minulostí. To, že mají v záloze část mladších lidí, kteří žijí dědictvím názorů svých předků, na věci nic nemění.
Sociální demokraté, strana s nejdelší tradicí, zasahující ještě hluboko do rakousko-uherské minulosti, se potácí v těžkém útlumu. Její problém je, že vedení nemá dostatečnou podporu u regionálního členstva. Lidé jako pánové Zimola, Foldyna, Hašek, Tejc a jiní hledají cestu, jak zpochybnit aktuální stranickou politiku. Jsou zemanovským křídlem a mezi možnými voliči sociální demokraty oslabují. Myslím, že tato strana by si měla za budoucího předsedu vybrat mezi Milanem Štěchem a Josefem Středulou. To jsou jediní, kteří mohou tuto stranu vytáhnout z dnešního marasmu a svým postojem veřejnost přesvědčit a naklonit na svou stranu.
Lidová strana Pavla Bělobrádka měla šance být důležitějším partnerem pro všechny politické subjekty, než její volební výsledek odpovídal. Bohužel ze strachu o hlasy couvla ze spojenectví se Starosty a nezávislými a zřejmě i některá neuvážená slova předsedy k médiím straně nepomohla. Také vystupování stranického člena Jiřího Čunka, hejtmana Zlínského kraje, lidovcům spíš ublížilo. Je to ostuda pro kraj Antonína Bati, mít takového představitele, ale například banskobystrický kraj měl také donedávna župana Mariána Kotlebu, nad čímž se museli pomětníci slovenské historie kroutit hanbou.
Strana Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska, TOP 09, se sotva dostala přes pětiprocentní hranici. Zásluhou pražských občanů se nad tuto metu přehoupla. Myslím, že této straně pořád tvoří sílu jméno Schwarzenberg, zásluhou člověka, kteý podporoval český disent v emigraci a po revoluci poskytoval podporu lidem, kteří pro demokracii v naší zemi dělali dříve přínosnou práci za hranicemi a jimž porevoluční režim paradoxně odpíral jejich zásluhy o změnu politických poměrů.
Miroslav Kalousek je pak skutečným tvůrcem skupiny Demokratického bloku, přestože diplomaticky přenechal její autorství Petru Fialovi. Pan Kalousek je zkušený politik a na základě své dlouholeté politické praxe se stal rozhodným Evropanem. Důležitý je jak jeho postoj k našemu členství v Evropské unii a obranné organizaci NATO, i soustavné upzorňování na nebezpečí, plynoucí pro náš stát ze strany Ruska.
Poslední se do poslaneckých lavic dostali Starostové a nezávislí. Tato strana má stále budoucnost před sebou a je dobré její osamostatnění.
Jestli se jí podaří spojovat zastupitele většiny menších obcí na základě požadavku místního profitu z vybíraných daní, bude mít v budoucnu o hodně hlasů víc, než dnes.
Politický vývoj závisí na vnímání a aktivitě veřejnosti, která si své reprezentanty vybírá. Jestli bude k volebním urnám chodit stále více lidí, všeobecná reprezentace bude obrazem celé společnosti.