Václav Klaus mladší, syn zakladatele strany Občanských demokratů, která v devadesátých letech dominovala na české politické scéně, je čerstvě vyloučenou osobou z jejího členstva.
Václav Klaus starší, dříve prosazovatel našeho spojenectví s Evropskou unií, byl před listopadovou revolucí roku 1989, jak jsem se již v dřívějších článcích zmiňoval, členem Prognostického ústavu AV, založeného v Československu na popud šéfa sovětské zpravodajské služby KGB Jurije Andropova, pozdějšího generálního tajemníka komunistické strany a tím pádem vůdce sovětského státu.
V porevoluční době měl Klaus starší, český ctižádostivý a mocichtivý politik zřejmě pocit, že členstvím v Evropské unii a poučováním zkušených a liberální ekonomice zvyklých západních kolegů upevní svoje dominantní postavení i v celoevropském spojení. První náraz nastal, když ekonomické instituce EU zpochybnily optimistickou prezentaci a kamuflovaná čísla o vyrovnaném státním rozpočtu, která předkládal pověřenec Václava Klause Vladimír Dlouhý, člen jeho vlády a rovněž dřívější člen Prognostického ústavu. Postupem času předseda ODS Klaus nabyl přesvědčení, že spojená Evropa nepůjde jeho směrem, bude se s jeho názory rozcházet a obrátil se proti ní. Našel mezi svými příznivci věrného spolupracovníka, stranického poslance Jana Zahradila, který jako poslanec Evropského parlamentu hází Evropské unii „klacky pod nohy“ kde může a usiluje pod tlakem svého guru o rozvrat evropského sjednocení.
Starší Václav Klaus je asi už mimo hru, ale jeho rozmazlený synek, nabubřelý, arogantní a vulgární následovník, naplňuje přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. V tomto případě spadlo na zem těsně u kmene a pokračuje v tradici jednání postkomunistického papaláše. Vybízí k vystoupení Česka z evropského spojenectví. Prohlášení francouzského prezidenta Macrona s výzvou k účinnější spolupráci na těsnější evropské integraci srovnává s vydáním Hitlerova Mein kampfu.
Současný předseda Občanské demokratické strany, Petr Fiala, přes dřívější váhání a obavy, že strana ztratí část svých voličů, sebral odvahu a tvrdě laděným projevem na stranickém shromáždění Václava Klause mladšího navrhl k vyloučení, což mu spolustraníci schválili. Klaus mladší ovšem bude bojovat. Do dnešní doby byl předsedou školského výboru Parlamentu České republiky a přestože v této funkci už nikoho nezastupuje, míní se v ní držet sám.
Co mu ovšem po stranickém vyloučení zbývá ? Patrně, což pramení z jeho aktivit, bude pošilhávat po spojení s ultranacionalisticky orientovanými subjekty, ne-li přímo s fašisty. „Na ráně“ je strana pana Tomia Okamury, případně Strana svobodných, Dělnická strana pana Vandase nebo Národní demokracie pana Bartoše. Pochybuji ovšem, že by kdokoliv z těchto jmenovaných přenechal své postavení člověku, kterého jeho spolustraníci odvrhli. Jistě by se nikdo z nich nenechal ze svých postů vytlačit někým, kdo by je chtěl nahradit. Zároveň nevěřím, že by takový člověk, jako je Klaus mladší, byl připravený hrát v nějakém stranickém seskupení, jež by nevytvořil sám, „druhé housle“.
Rodině Klausů asi nezbude, než založit „skutečně autentickou pravicovou stranu“. Myslím si ale, že její volební úspěch se bude pohybovat tak na hraně „úspěchu“ Strany přátel Miloše Zemana.