To si určitě Václav Havel nepředstavoval. Po revolučním, listopadem roku 1989 započatém demokratickém vývoji České republiky a jejím západním ukotvení koncem devadesátých let 20. století, po padesáti letech od komunistického převratu, nastal o dalších dvacet let později čas nového totalitního zvratu.
Sled událostí, jež vyznačují cestu dnešních mocenských uchvatitelů, je shodný se směrem, který nastoupili totalitáři před sedmdesáti roky a má stejné rysy postupu.
Krize předcházející komunistickému uchopení moci v únoru roku 1948 byla předznamenána svévolným vyměňováním nepohodlných policejních velitelů komunistou v čele ministerstva vnitra. Dnešní postup autokratického premiéra, nota bene v demisi, kopíruje akce dřívějšího činovníka, likvidujícího demokraticky fungující instituce před polovinou 20. století.
Cílem pověřeného premiéra, neschváleného poslaneckou sněmovnou, je na principu autoritativnosti vést menšinovou vládu, opírat se přitom o podporu antidemokratických stran a vyhazováním demokraty určených funkcionářů upevňovat svoji politickou moc. Křiklavým příkladem je snaha zbavit funkce vysokého policejního úředníka a vytvářet tím tlak na policejní sbor, aby byl odvrácen od snahy vyšetřování činností, týkajících se ministerského předsedy a jeho blízkých.
Co bylo 25. února 1948 vyvrcholením, může být 27. února 2018, den, kdy vyzval pan Babiš k odstoupení šéfa inspekce bezpečnostích sborů, předstupněm likvidace institucionální nezávislosti a demokracie vůbec. Bohužel se zdá, že naše nejstarší demokratická strana, mající ve jméně označení sociální, bude ochotná podílet se na cestě k destrukci českého demokratického prostředí. Jakoby jí nepoučila sebelikvidační zkušenost z únorových dní před sedmdesáti roky.