Zpět

Tři bratři

Jedná se o tři sourozence , kteří mají jméno Okamura, pocházející po otci ze země jejich původu, Japonského císařství. Podle toho co je o těchto bratřích známo, by mohlo vystačit na poutavý dokumentární film.

Nejznámější z nich je zřejmě Tomio. Jak vysvítá z jeho dřívějších aktivit, vždycky se snažil o podnikatelský úspěch. Nejdříve to bylo v restauračních zařízeních, potom v turistickém průmyslu. Ani jedno nešlo zřejmě podle jeho představ a protože je jistě velmi chytrý, rozhodl se nakonec pro oblast nejjistější – politiku. Založil politickou stranu, kterou se krátce po založení pokusil podle svědectví některých spolustraníků „vytunelovat“ tím, že z jejího konta převedl na svůj disponibilní účet straníky vložené finanční prostředky. To vedlo po protestech členstva k zániku jím iniciované strany. Pan Tomio Okamura ovšem neváhal a obnovil činnost v inovovaném sdružení Strana pro přímou demokracii, což podle některých svědectví je pouze krycí název pro organizaci, jež by před začátkem nacistické okupace u nás nesla jméno Národní obec fašistická.

Činnost Tomia Okamury v politické angažovanosti dosahuje až obludných rozměrů, kdy v posledním čase v zájmu svého politického profitu negoval parlamentní podporu ukrajinského boje za svobodu zarytým sezením svého poslušného členstva v poslaneckých lavicích bez známky souhlasu s parlamentní většinou, aniž by se kterýkoliv z jeho příznivců pokusil dát najevo jiný pohled na situaci, než má předseda. Poslanec SPD Tomio Okamura otevřeně stojí za Ruskem v jeho nepřátelství k Evropské unii a v jeho snaze rozvrátit její jednotu.

Pravděpodobně je „černou ovcí“ rodiny.

Jeho starší bratr Hayato je členem Křesťanskodemokratické strany a naprostým odpůrcem obchodnicko-politických aktivit svého bratra Tomia. Protože je za tuto stranu poslancem Parlamentu České republiky, sedí v zasedacím pořádku v lavici přes uličku hned vedle bratra Tomia. Prý si sebe ani nevšimnou a vůbec spolu nepromluví. Sám jsem pana Hayato Okamuru viděl na setkáních Milionu chvilek pro demokracii, kdy byl shromážděnými lidmi vřele vítán a každý uznával v jeho osobě člověka, který se snaží o výhru liberální demokracie nad tendencemi, udržet minulostní vztahy a vazby.

Třetím bratrem, nejmladším, je architekt Osamu Okamura. Seznámil jsem se s ním, když byl v roce 2005 pořádán Scénografický salón v Lobkowickém paláci na Hradčanech. Architekt Okamura prováděl celou instalaci společné expozice. Pro každého účastníka měl vyhrazenou půlhodinu, podle dispozic pořadatele, Divadelního ústavu. Kontakt s ním byl naprosto korektní a vyhovující ve všech ohledech. Utvrdil jsem se v tom, že je to velmi slušný člověk a spolupráce s ním byla naprosto přínosná.

Příběh o sourozencích Okamurových může vyznívat jako „Pohádka o třech bratřích“, členech rodiny, pocházející napůl z Dalekého východu. Každý z nich je sám zodpovědný za svoji činnost a byla by škoda, kdyby jméno Okamura bylo paušálně odsuzováno kvůli odpudivé snaze a činnosti jednoho ze zmíněných bratrů.