Před deseti lety se rozhodl tehdejší prezident České republiky Václav Klaus založit svoje středisko, které by napomáhalo šířit a popularizovat jeho „učení“. Jeho veřejně známá politická činnost pochází z revolučního přelomu devětaosmdesátého a devadesátého roku minulého století, kdy byl dohodou o předání moci komunistickou stranou Občanskému fóru jmenován ministrem financí. O dva roky později se stal ministerským předsedou v předsednictví jím utvořené Občanské demokratické strany, která vyhrála parlamentní volby. V politickém působení se snažil o minimální vliv státu na sledování všelijakých aktivit předrevoluční šedé zóny a umožnění jak jejím členům, tak bývalým komunistickým manažerům s potřebnými kontakty vstup do politického života.
Jakmile skončil v prezidentské funkci Václav Havel a panu Klausovi bylo jasné, že bude jeho nástupcem, začal se zajímat o prezidentskou kancelář posledního komunistického předchůdce ve funkci, Gustáva Husáka, protože nechtěl zdědit pracovnu po V. Havlovi. Už jeho předcházející premiérské úřadování mělo rysy různých zákulisních her s různými finančními kličkami, ale on sám vždycky vyvázl ze všeho beztrestný. Tak zvanou Opoziční smlouvou si rozdělili moc s dalším výtečníkem, dnešním dosluhujícím prezidentem Zemanem, aby jim společně bylo umožněno rozhodovat o domácím politickém životě a postupně likvidovat demokratické poměry, nastolené Václavem Havlem.
Bývalý prezident Klaus, myslím, na popularitu svého předchůdce v prezidentském úřadě vždycky žárlil. Jak jsem zmínil, nechtěl převzít po Václavu Havlovi jeho pracovnu a spíš se zajímal o kancelář posledního komunisty na Pražském hradě. Ta mu asi připadala více „majestátní“. O jakousi ceremoniální pompu, zdá se mi, vždycky stál.
Zrovna tak, aby vyrovnal aktivitu prezidenta Havla, založil svoji instituci, nesoucí název Institut Václava Klause. Václav Havel měl založenu nadaci – Výbor dobré vůle Olgy Havlové se sídlem na Senovážném náměstí a později VIZI 97 Dagmar Havlové ve Voršilské ulici i Knihovnu Václava Havla v Ostrovní, Václav Klaus také cítil nutnost otevřít osobní informační centrum.
Jeho realizace byla orientována na odpor k Evropské unii, příklonnost k Putinovskému Rusku a snaha o negování veškeré humanitární činnosti lidskoprávních organizací. Pan Klaus se rozešel s Občanskou demokratickou stranou, kterou začátkem devadesátých let zakládal a podpořil extrémně nacionalistické hnutí Trikolóra, v němž sbírá své nové příznivce a pokračovatele.
Na veřejnosti, která podporuje demokracii, bude záležet, jak bude odolná vůči každému projevu nedemokratického extrémismu, jímž se toto „agitační středisko“ snaží ovlivňovat obyvatelstvo.