V poslední době je často slyšet hlas politiků, kteří ve snaze zdůvodnit svoje mandáty k vládnutí, odkazují veřejnost a zvlášť tu protestující a nespokojenou, na výsledky voleb. Potvrzují si svoje právo na rozhodování o veřejných věcech a volnost ve svém jednání. Říkají – máte možnost po letech našeho mandátu zvolit někoho jiného. Předem ovšem počítají s určitou setrvačností voličů a faktem, že pokaždé chodí k volbám stejní lidé. U nás mají mladí o své reprezentanty zájem tak z padesáti procent volební účasti a proto se stav ustálil na současném zastoupení.
V demokratických poměrech je důležité, jak jsou nastaveny pomínky jejich uplatnění. U nás například se jinak volí do poslanecké sněmovny a jinak do senátu. Kdyby se v naší republice volilo většinovým způsobem nejen v senátu, ale i v poslanecké sněmovně po jednotlivých okrscích, daleko víc by byla patrná naše jednoznačná západní orientace. Způsob stranické volby sestavovaných až pětatřicetičlených hromadných kandidátek do poslanecké sněmovny posvětil zřejmě ještě začátkem devadesátých let Václav Klaus, protože mu vyhovoval systém, kdy stranám s více získanými voličskými hlasy bylo přiděleno více poslaneckých míst, než by jim přesným rozložením náleželo. Stranické kandidátní listiny jsou určovány a schvalovány sekretariáty jednotlivých partají podle příslušné loajality kandidátů. Zároveň strany s menším počtem získaných hlasů musejí na jeden poslanecký mandát mít o dost voličů více, než ty, které jsou ve volbách úspěšnější. Úspěšným stranám se zjednodušuje vládnutí, ale u veřejnosti to zakládá oprávněný podnět k nespokojenosti a protestům, protože na kandidátkách se „veze“ dost nekompetentních lidí, kteří by se k rozhodování o státních záležitostech nikdy neměli dostat.
Právě na nespravedlnosti současného volebního řádu upozorňovala na čtvrtmilionových manifestacích na Letné během roku společnost Milion chvilek pro demokracii. Poslední pojistkou, jež může současný systém změnit, je Ústavní soud. Jedině ten může po dostatečném impulzu prohlásit současný volební řád, který rozhoduje o mandátech do poslanecké sněmovny (ta byla jediná daleko dřív před senátem), za neodpovídající čistým demokratickým pravidlům. Může také podnítit ustavení právní komise ke změně pravidel směrem k přesnému určení mandátů podle volební účasti a přízně veřejnosti k jednotlivým subjektům.
Samozřejmě, podmínek, za kterých se volí, může být tolik, kolik existuje demokratických států na zeměkouli, ale některé jsou cíleny ve prospěch autokracie. Vládnoucí garnitura se vždy stará o to, aby volby byly byly organizovány v její prospěch. V některých zemích se uplatňují volební pravidla, která jsou pro dnešní svět zastaralá a neodpovídající logice výsledku. Nejkřiklavějším a po dvou stech letech zastaralým volebním zákonem jsou známy Spojené státy, země, jež vždy byla garantem svobody a respektované vůle obyvatelstva.
V jednotlivých státech společné unie se volí prostřednictvím volitelů, reprezentujících tyto státy. Součet jejich přidělených hlasů převažuje nad součtem hlasů, odevzdaných počtem všech volících v zemi. Nepřirozeností daných podmínek se tak může stát, že kandidát, který dostal v celkovém součtu o několik milionů hlasů víc, než jeho soupeř, ve výsledku prohraje a poražený získá funkci.
Demokracie má mnoho forem a vymlouvat se na to, že volební výsledek je vždy rozhodující, vůbec není přesvědčivé. Nejdříve je nutné zajistit skutečnosti odpovídající převedení na mandáty, pak teprve je možné mluvit o vítězství.