Turecko, země patřící ke sloupům ochrany východní hranice obranné organizace NATO, zažilo v minulých dnech pokus o politický převrat, iniciovaný armádou. To, jak se současný prezident Erdogan pokouší vyrovnat se se situací a obviňovat kohokoliv, kdo se v jeho blízkosti nachází, probouzí nedůvěru celé mezinárodní demokratické společnosti, k níž se snaží dnešní turecký státní režim patřit.
Jak je možné, že v momentě potlačeného převratu je zatčena pětina vedení turecké armády, zatčena velká část justičního aparátu země a zrušena licence pro většinu soukromých škol v zemi ? Neznamená to, že bez jakýchkoliv důkazů, ale preventivně, jsou šikanovány armádní, úřednické a vzdělávací sorty země ? Nebylo to tak, že Erdoganův sledovací aparát prostě označil osoby, jeho režimu nepohodlné a dlouhodobě sledované ? Prezident Erdogan v emotivně laděném projevu pro veřejnost vyzval Spojené státy, aby ihned vydaly Turecku jakéhosi duchovního vůdce, který žije ve Spojených státech a měl údajně stát za motivací k politickému převratu v zemi. Tento člověk svůj podíl na pokusu o změnu režimu v Turecku popřel, to ale administrativě prezidenta Erdogana nestačí. Ministerstvu zahraničí Spojených států se vůbec nedivím, že chce od tureckých úřadů jasné důkazy o snaze uvedené osoby iniciovat státní převrat. Turecko, přestože se snaží vypadat jako spojenec Západu, je především asijskou zemí. To,že desetina tureckého území tkví v Evropě vůbec neznamená, že se tato země musí stát členem Evropské unie, přestože se o to vehementně snaží. V ostrém kontrastu jsou v tomto ohledu postoje Francie a Německa, unijních zakladatelských zemí. Francie je trvale proti přijetí Turecka do evropské společnosti, zatímco Německo, které je tureckými přistěhovalci doslova zaplaveno, s jeho přijetím souhlasí a podporuje ho.
K tomu připojím osobní zkušenost. Před třemi roky jsme se zastavili v malém městečku s krásnou gotickou architekturou na jihozápadě Německa. Překvapilo nás, že se v jeho středu pohybují samé ženy s šátky na hlavách a snědí muži. Němčinu ovládáme nedokonale, ale viděli jsme, že jazyk, jímž se tato komunita dorozumívá, je nám řeč naprosto neznámá a rozhodně není německým jazykem. Když jsme si chtěli koupit v koloniálu na náměstí víno, bylo nám sděleno autoritativní ženou v zahalení, že ve městě není víno nikde dostupné. Podivili jsme se nad tím, zvlášť, protože jsme se cítili být v hloubi Evropy, že nám někdo, kdo evidentně nepochází z evropských kořenů, bude kázat, co je v naší oblasti dostupné a co ne.
Bohužel, Německo, stále trpící traumatem pocitu zodpovědnosti za zvrhlý hitlerovský režim minulosti, se nedokáže suverénně postavit na vlastní nohy a říct veškerým přistěhovalcům, kteří se v dost případech snaží změnit tuto zem k obrazu svému, tak dost ! Buď přijmete bez výhrad naši kulturu, naše zvyky a budete je jednoznačně respektovat, nebo budete vyhoštěni.
Před pár měsíci se snažila skupina „křesťanských“ Syřanů získat azyl na českém území. Krátce po přijetí tato „křesťanská“ skupina odjela do Německa, kde by azyl pro ni byl daleko pohodlnější. Co si o takových podvodnících myslet ? Poškodili nejen organizaci, která jejich zdejší pobyt vyjednávala, ale i samotnou křesťanskou komunitu v arabském světě.
Evropa se musí koordinovanému útoku, který je z velké části organizovaný postsovětským Ruskem, bránit. Ruští převaděči operují na tureckém pobřeží, kde velmi sofistikovaně unikají pohraničním kontrolám. Na evropském území pak nestačí patroly policie a vojska v ulicích, je nutný i preventivní postup. To znamená, jakmile je zjištěna nějaká kriminální činnost přistěhovalců (i drobná) v minulosti, okamžité vyhoštění pachatele. Protože islamističtí teroristé mají zpravidla nečistý trestní rejstřík, nestačí, aby je kriminální služba vedla v evidenci, je třeba je okamžitě vyhostit. Tím se do jisté míry pročistí prostředí těch, kteří se chtějí orientovat v novém životě a podaří se oddělit je od lotrů, kteří přišli do Evropy za účelem ji zničit.
Pokud v tomto bude Evropa jednotná a podaří se jí zvládnout nápor fašizujících ideí v různých extrémistických organizacích, pro něž je současná krize živná půda a možnost k rozšíření svého vlivu, bude to cesta k záchraně kontinentální civilizace a k její renesanci.