Před druhou světovou válkou v projevech ke členům svých příznivců, Národně socialistické německé dělnické strany – NSDAP, prohlašoval Adolf Hitler, že Československo je umělým útvarem, který byl vytvořen vítěznými mocnostmi při Versailleské konferenci po ukončení první světové války a že nemá žádné opodstatnění na samostatnou existenci. Vyhlašoval, že německé obyvatelstvo je na území Sudet šikanováno a že je třeba mu přijít na pomoc, aby se ze sevření české správy vymanilo a mělo podporu v ochraně německým národem.
Bohužel tyto propagandistické tirády měly ohlas v oblastech, většinově obývaných sudetskými Němci a přestože to většinou byli lidé, kteří vúči Čechům necítili žádnou nenávist, podlehli Hitlerově rétorice a začali se cíleně oddělovat od společného prostředí.
Tato minulost a zpolitizovaná atmosféra v dosud smírně žijící společnosti vyprovokovávala nepokoje a násilnosti, vyvolávané německými nacionálně orientovanými spolky, což později vedlo k napřed ovládnutí československých pohraničních oblastí nacistickým Německem a o půl roku později k záboru celého státního území, zahrnujícího Čechy a Moravu, protože Slovensko se den před německou okupací oddělilo a vyhlásilo „nezávislý“ Slovenský štát.
V té době Adolf Hitler vůbec nevěděl, jakého bude mít po sedmdesáti sedmi letech následovníka a právě v zemi, kterou se sám pokušel potřít a jež byla pro něj úhlavním nepřítelem. Prezident Ruské federace, Vladimir Putin, se rozhodl přepadnout Ukrajinskou republiku pod vykonstruovanou záminkou nějakého neonacismu, jenž je podle jeho výkladu znakem státní politiky této demokratické země. Ruský vládce užívá naprosto okopírovanou lživou propagandu nacistického vytrubovatele, ministra Josepha Goebbelse, který měl za úkol právě desinformace zločineckého systému šířit. Putin má k tomu dva souputníky, poslušné a přizpůsobivé sluhy, zástupkyni ministerstva zahranicí Mariju Zacharovovou a jeho osobního kremelského hlasatele, Dmitrije Peskova. Jak se ale zdá, podpora kremelského vedení v Rusku není zdaleka jednotná a v případě krachu útočných akcí jeho armády se může generalita postavit proti svému dikátorovi a postarat se o jeho svržení. Pak bude otázka, jakou cestou se Ruská říše, zbavená postkomunistického zločinného vůdce, vydá.