V aktuálním čísle týdeníku Respekt (číslo 35) jsem se dočetl v obsáhlé stati pana Petra Horkého o dalekosáhlých projektech a architektonických počinech hlavně v místech, spojujících jednotlivé části pražských čtvrtí, mostních spojení na Vltavě a revitalizace železničních propojení Vršovic a Strašnic. Naprosto chvályhodné počiny, ale připadá mi, že všechna ta snažení jsou jen plácnutím do vody a marným bojem Cervantova Dona Quijota proti všemocným „větrným mlýnům“.
Zmiňuji „plácnutí do vody“, protože právě na Rašínově nábřeží, zřejmě v blízkosti železničního mostu, nastupují cestující do informační lodě, určené svojí plavbou k popisu budoucí „zářné budoucnosti“ pražských architektonických počinů.
Zodpovědní „činitelé“, pánové Petr Hlaváček, architekt a náměstek pražského primátora a Petr Kučera, pověřený revitalizací Památkové zóny Vyšehrad, vysvětlují přítomné veřejnosti všechno, co v budoucím období hlavní město čeká a slovy pana Hlaváčka,“na co se má těšit“.
Přítomným činovníkům asi uchází, že mají za sebou totálně zanedbanou a chátrající památku zničené romantické stavby vyšehradského nádraží, která je už dnes obestavěna ohradou jako z dob komunistického režimu.
Ještě asi před třemi lety rozpačitě referoval novináři zpovídaný tehdejší pražský primátor Hřib, jak je těžké odejmout současným „majitelům“ možnost disponovat se „svým“ majetkem, leda by došlo k vyvlastnění.
Od té doby nastalo jen ohrazení jedné z připomínek dokonalosti a důkladnosti pražského stavitelství dřívějších generací, aby její rozpadání neohrožovalo kolemjdoucí.
Jedním z posledních „počinů“ komunistického režimu bylo detonování neorenesančního Denisova nádraží, komunisty přejmenovaného na nádraží Praha-Těšnov. Tímto aktem byla pověřena firma Národní podnik Destrukce a totální zničení bylo sledováno mnohými nesouhlasícími obyvateli.
Pánové Hlaváček a Kučera jsou ovšem příliš mladí, než aby se zajímali o dřívějšek a připomínali minulost. Stačilo by jen, kdyby plavba stařičkého parníku (viz článek) byla jen o kousek protažena pod letenskou pláň. Tam by se naskytl dychtivé plavící se veřejnosti pohled na prázdné místo v blízkosti pražské části Špejchar, kde měla vyrůst skvělá stavba nové Národní knihovny, na niž byl vypsán mezinárodní konkurz. Jejím vítězem se stal architekt Jan Kaplický, ale pod knutou Václava Klause a přisluhovačského zastupitelstva pod vedením tehdejšího primátora Béma byl projekt anulován.
Pánové Hlaváček a Kučera bojují asi předem ztracený boj. Přestože mají velkou snahu, realizací svých záměrů se možná profesně nedožijí. Snad je bude moct v rámci možností podpořit šéf Institutu pro rozvoj Ondřej Boháč, ale i on si uvědomuje limity nad svojí činností.