Prezident Miloš Zeman nastoupil k útoku pro obhájení svého současného postu na Pražském hradě a přechodně v Lánech. Rezervoval si prestižní stránky nejen v Babišových tiskovinách, ale i v podstatě jemu původně nakloněném vydavatelství Borgis. Články ve všech periodikách tohoto typu jsou ve znamení jeho prezentace, buď jím samotným, nebo prostřednictvím úslužných osob.
Zdá se, že Miloš Zeman shodil veškerou kamufláž svého „sociálního“ působení a jedná vyloženě v zájmu svého moskevského patrona, neosovětského vládce Putina. Ten pravděpodobně drží opratě Zemanova politického působení a manévrování. Naposled to prezident Zeman předvedl, když se v servilním uvedení návštěvy čínského prezidenta vyjadřoval nechutně o spojencích České republiky, Spojených státech i Evropské unii. Ukázal se tak jako naprostý nohsled zájmů Ruské federace, která usiluje o získání Číny jako spojence proti americkému vlivu ve světě. Číňané samozřejmě nejsou hloupí, budou vždy vyvažovat vliv Ruska a Spojených států na svoji politiku a nikomu nedají přednost proti přednosti vlastní.
Český prezident ale může působit jako „užitečný idiot“ ve prospěch „velkého bratra“. Ostudný projev, kterým „uvítal“ čínského protějška, degradoval český stát na vazala ruských zájmů a sebe, ačkoliv mluvil o nezávislosti a samostatnosti země, ponížil na zástupce posílení ruského vlivu ve střední Evropě.
Rusko pod vedením Vladimira Putina, vyvolává třetí světovou válku. V podstatě bojuje o své přežití v rozměrech tradiční mocnosti, která od sebe neměla za časů cara Mikuláše II. a komunistického vůdce Josifa Stalina a jeho pokračovatelů nijak daleko. Současné Rusko je ovšem na pokraji svých sil. Zoufale potřebuje zvýšit cenu naftových produktů na světovém trhu, aby mohlo sanovat své poškozené hospodářství. Uzavřelo sice se Saúdskou Arábijí dohodu o zmrazení produkce ropy, což by nijak Saúdům, jako největším vývozcům, neublížilo, ale velmi šikovně Spojenými státy z dosavadních sankcí uvolněný Irán na jakékoliv omezení ve svém vlastním zájmu nepřistoupil. To Ruskou federaci posunuje čím dál víc na hranici obecné chudoby. Každý stát bude postupovat především ve vlastním zájmu, než aby podléhal v takzvaně „geopolitickém“ ohledu zájmům jiných. To se týká i vedení současné komunistické Číny, které se bude zabývat spíš vztahem k Čínské republice na Taiwanu a jistě v budoucnu i Tibetu, než tomu, co bude říkat jeho zájmům Rusko.
Vrátím se ale k politickému úsilí Miloše Zemana, aby získal rozhodující podporu ve své snaze mít šanci na pokračování ve svém dosavadním destruktivním jednání ve vztahu k demokratické orientaci českého státu. Kdysi, za komunistického režimu, jsme měli (snad většina z nás) pocit, že jsme všeobecně, bez ohledu na profese, vyspělá intelektuální společnost a nebude tedy pro nás vůbec problém integrovat se v budoucnu do poměrů západního světa.
Těsně porevoluční poměry nás z této iluze dostaly. Už když jsem se šťastnou souhrou okolností dostal za komunistického režimu za hranice, viděl jsem rozdíl mezi Německem, Francií a těsně po revoluci ještě Švýcarskem. První známkou stavu kultury prostředí jsou stánky s výběrem periodik. Sotva člověk vystoupil z vlaku na frankfurtském nádraží, stánky překypovaly bulvárními časopisy jako Blitz, Bunte Illustrierte a jinými, které na Vás přímo „řvaly“ svojí chutí po koupi. Nic takového ve Švýcarsku. Tamější puritánská společnost (daná kalvínskou tradicí) žádnou lascivnost takového druhu nepřipouštěla. Francie je tak napůl. Za výlohami trafik vedle běžných deníků a satirických periodik časopisy typu Lui, Playboy a další tohoto typu, ale nic vyloženě dráždivě nevkusného jako v Německu. Tehdy jsem si říkal, tohle nás asi nepotká, protože jsme postaveni na tradici Tváře, Reportéra, Plamene, Literárních a Divadelních novin. Jakmile se ovšem objevila v podstatě česká mutace Blitzu, bulvární deník Blesk, k němuž později přibyly tiskoviny Aha a podobné, do nichž ochotně psali redaktoři dřívějších komunistických tiskovin, a nejen to, další, evidovaní na seznamech spolupracovníků StB, kdokoliv mohl ztratit dojem kulturní výšky našeho národa. Tyto „tiskoviny“ získaly v tu ránu největší objem čtenářů a mám pocit, že například Blesk je stále nejčtenějším deníkem v České republice. Právě na tento typ společnosti se Miloš Zeman orientuje při své snaze protáhnout svoji prezidentskou funkci o dalších pět let.
Spojená Evropa naneštěstí není na svoji obranu, jak je vidět z celkové její politiky, dost připravena. Bude do velké míry záležet na volbě budoucího prezidenta Spojených států, jak se záměrům Ruska na ovládnutí částí Evropy, spadajících v minulosti pod jeho vliv, postaví. Rozhodující roli budou hrát Poláci a Litva, Lotyšsko a Estonsko. Tyto země přímo sousedí s rizikem ruského náhlého útoku a proto na těchto teritoriích je přítomnost armád NATO životně důležitá. Jestliže tam tato vojska budou rozmístěna, Rusko si případný útok dobře rozmyslí.