Napadlo mne v souvislosti se současnou volbou prezidenta České republiky připomenout politickou terminologii dřívějších dob, v nichž se pomalu vytvářel svobodný stát.
Během listopadové revoluce v roce 1989 většina „mladočechů“ jásala na náměstích a v ulicích, zatímco „staročeši“ zapškle seděli doma a brousili si zuby na to, jak první nadšení ze změn pomine a jak se opět proderou k zdánlivě ztraceným možnostem. Milovníci „starých pořádků“ se přece jen dočkali, protože části politiků došlo, že příliš hýbat zavedeným stavem je hodně nepohodlné a že nakonec se veřejnost ustáleným poměrům přizpůsobí, pokud bude vyvolán dojem, že vše je v neustálém pohybu.
Tak se všechno po počáteční euforii nad očekáváním výrazných systémových změn začalo tiše vracet do starých kolejí a jediné, co změnilo obecně ustálené poměry, byla velká snaha obyvatelstva vrhnout se do soukromého podnikání a chuťpodstupovat s ním spojená rizika. Bohužel lidi nenašli patřičnou odezvu ve vstřícnosti státního vedení. Vůbec z toho neviním prvního porevolučního prezidenta Václava Havla. Obklopil se v nejlepší vůli intelektuální elitou, s níž se staral o prosazování demokracie a humanitních hodnot se zajištěním lidských práv.
Do jeho snah o změnu komunistického prostředí se vnutil člen Prognostického ústavu, Václav Klaus. On a jeho kolegové z této nomenklaturou obsazené instituce neměli být vůbec připuštěni k rozhodování o našem porevolučním hospodářství a financích. Dost českých a slovenských ekonomů trávilo do té doby čas emigrace ve svobodném světě a mohli sami pomáhat utvářet nové ekonomické vztahy. Možná ale organizace a kontrola správy státu dosavadními nomenklaturními manažery byly hlavní podmínkou tehdejšího komunistického vedení, aby se vzdalo politické moci. Tím byl stav našeho právního prostředí v ekonomice hrubě narušen, totálně negován a otevřela se cesta veškerému ekonomickému zločinu se státní tolerancí. Občas se objeví zprávy o přistižení nějakých „malých ryb“ a ačkoliv se policie snaží ve velkých kauzách jak může, vše je z vyšších míst zatlučeno a prohlášeno za nedobyvatelné, případně obžalovaní osvobozeni.
To je situace současné České republiky, v níž aktuálně probíhají prezidentské volby. Odbývají se přímou volbou veškerého oprávněného obyvatelstva státu. Proti tomu se ovšem ozývají nesouhlasné názory, že by volba prezidenta republiky měla být vedena tradičním způsobem, parlamentním hlasováním. Tyto hlasy ukazují pohled do minulosti, kdy za první republiky vždy volba prezidenta probíhala hlasováním poslanecké sněmovny.
Současná situace je jiná. Je velmi dobře znám případ poslední poslanecké volby, kdy kandidoval proti Václavu Klausovi ekonom Jan Švejnar. Tehdy se projevil naprosto mafiánským způsobem Klausův straník, ministr vnitra Milan Langer, který zastrašoval některé členy poslaneckého sboru, aby se vzdali možnosti volby. Ti pak při rozhodujícím hlasování absentovali. Protože se poměry v našem, stále dost komunisticky orientovaném, státě nedají srovnávat s parlamentní etikou předválečné demokracie, je naprosto správné, že poslanecký „guláš“ byl nahrazen přímou prezidentskou volbou. Pominu dvě volební vítězství Miloše Zemana, která jsou svědectvím křehkosti české demokracie a trvajícím nebezpečím působení nepřátelských agentů, snažících se demokratické prostředí ničit.
Kdyby byly zakonzervovány dřívější zvyklosti volby, nikdy by se nemohli stát kandidáty takoví lidé, jako Danuše Nerudová, Petr Pavel a Marek Hilšer, podporovaní veřejností. Naopak by se dveře dokořán otevřely pánům Babišovi a Baštovi. Jsou podporováni svými partajemi a na podporu veřejnosti mohu „smrkat“. Hlavně když je podpoří jejich parlamentní straníci.
Aktuálně se do druhého kola volby prezidenta České republiky dostali generál Petr Pavel a podnikatel Andrej Babiš. Jejich závěrečný duel bude souboj dvou světů, lidí, kteří očekávají a vyžadují podstatnou změnu a kultivaci politického prostředí a proti tomu společnosti, trpící nostalgií po starém, všemi přízemními „jistotami“ naplněném nehybném klidu a toužící po jeho návratu. Zástupcem této druhé skupiny, kterou jsem popsal, je Andrej Babiš, českými i slovenskými institucemi, zabývajícími se historií minulosti, dokumentovaný agent komunistické tajné policie, který za své přátele považuje maďarského ministerského předsedu Orbána a tureckého prezidenta Erdogana, oba partnery ruského diktátora Putina.
Reprezentantem první skupiny hlásící se k demokratickým hodnotám je generál Petr Pavel, energický člověk, sloužící kdysi ještě v armádě komunistického státu, ale který své morální kvality předvedl do důsledků jako vysoký specialista vojenského výboru NATO. Za svoji aktivitu má nejvyšší vojenské francouzské vyznamenání a v Evropské unii je velmi oceňován.
Věřím, že lidé ctící demokracii určí jednoznačně našeho budoucího prezidenta, majícího podstatný vliv na chod našeho státu během budoucích pěti let.