Zdá se, že koalice, která se ustanovila po předčasných parlamentních volbách, má nastartováno k vládnutí po další čtyřleté volební období. Největším problémem shody na společném programu byly daňové sazby a poplatky za zdravotní služby. Sociální demokracie a Křesťanskodemokratická strana byly pro daňovou progresi, hnutí ANO ji odmítalo. Křesťanští demokraté se navíc nechtěli vzdát dosavadního systému plateb za zdravotní ošetření.
Nejlíp podle mne uspělo hnutí ANO, jež si všechno, co mělo samo ve volebním programu, prosadilo. Argumentovalo tím, že je možné správně nastaveným a důsledným výběrem daní dosáhnout takových úspor, kdy bude možné vytvořit formu sociálního státu západního typu a přitom naplnit potřeby státního rozpočtu. Je třeba říct, že sociální demokraté a nakonec i lidovci vyšli tomuto argumentu vstříc a uzavření společné programové dohody umožnili.
Uvidí se, zda opatření jako konečné, dlouhodobě odkládané schválení zákona o státní službě, zamezení toku anonymních akcií „na doručitele“, důsledná kontrola registračních pokladen a zdanění hazardu budou stačit.
Je nasnadě, že polostátní podniky, které vyplácejí svým manažerům a členům správních rad několikasettisícové platy a odměny, mohou nést daleko vyšší daňové zatížení, než pouhých 21 % jak je tomu doposud. Zřejmě by snesly daňové zatížení i o 20 % vyšší. Pak by stát mohl daleko účinněji a zodpovědněji vzhledem k veřejnosti rozhodovat o tom, jakou oblast společenského zájmu podpoří. V tomto kontextu je naprosto zřejmé, že nejen v mnoha ohledech přehlížená a nesanovaná sociální oblast, ale i doposud opomíjená kultura, živořící v našich podmínkách s o dost méně než jedním procentem finančních prostředků ze státního rozpočtu, by na tom mohla být o mnoho lépe. Pak bychom se mohli stát jedním ze středisek evropské kultury a vyspělý svět by nás začal nahlížet jako část sebe sama.