Současný vládní kabinet o sobě dává vědět různými, často velmi kontroverzními opatřeními. Aby bylo možné zázemí vlády jejího šéfa, Andreje Babiše, trochu rozkrýt, je nutné zaměřit se na některé aspekty aktuálního vládnutí a na její personální složení.
Předsedu vlády, Andreje Babiše, není třeba nijak představovat. Každý o zakladateli zemědělského velkokomplexu Agrofert dost ví. Tento dnešní šéf politického hnutí ANO původně do politiky chtěl zasahovat z pozice „zadních vrátek“. Zašel před lety za mladým podnikatelem Karlem Janečkem a sdělil mu, že sám je stará struktura, ale že by, pokud by pan Janeček chtěl založit politický subjekt, poskytl by mu potřebné podpůrné prostředky. Janeček ho tehdy odmítl a začalo záležet na osobní iniciativě pana Babiše, zda se tohoto „úkolu“ ujme sám.
Stalo se a velkostatkář Babiš začal pracovat na vstupu do politické arény. Jeho rétorika byla jednoduchá, až primitivní, včetně chatrné znalosti jazyka země, v níž se snažil politicky uspět. Možná to mu právě pomohlo v jeho snažení, protože asi dost lidí především z venkovských míst si mohlo říct: To je člověk jako my, taky neumí mluvit, ale říká všechno upřímně a aspoň mu rozumíme.
Další, koho oslovil na svém politickém vzestupu, byl ředitel organizace Transparency international, David Ondráčka. Toho lákal na ohlašované tažení proti korupci a nabídl mu post ministra vnitra, byl ale i jím odmítnut. Protože se Transparency international silně angažuje v prosazování obecné poctivosti a slušnosti v rámci Evropské unie, této organizaci nemůže pan Babiš momentálně přijít „na jméno“.
Problémem současného premiéra bude jeho čerpání evropských dotací pro jím kontrolovaný agrokomplex, v němž má stále dominantní vliv. Trend EU je podpora malých a středních farmářů v celém unijním prostoru, což se majetku Andreje Babiše jako velkopodnikatele netýká.
Kdo jsou Babišovi nejbližší zaměstnanci v jím vedené firemní vládě?
Nejčastěji vedle něj při konferencích pro novináře stojí, nalevo či napravo, ministryně financí Alena Schillerová, abych dal dámě přednost, a vedoucí dvou ministerstev, pan Karel Havlíček.
Paní Schillerová působí při svých vystoupeních dojmem, že leckdy neví, o čem mluví. Obrací oči „v sloup“ a chytá myšlenky kdoví odkud.
Bývalý ministr financí Kalousek jí jednou řekl při společné debatě, že byla jeho podřízenou v ministerstvu a že dobře zná její schopnosti.
Pan Havlíček sedí dnes „na dvou židlích“, vede dvě ministerstva najednou. Je výborný rétor, v ústním projevu by asi zvládl ještě další tři ministerstva, jen potíž je v tom, že mu jako ministru dopravy každou chvíli havarují vlaky vzájemnými střety. Je to ale ve výsledku jedno, hlavně, že je spokojený hlavní vůdce. To by byli dva hlavní firemní zástupci.
Pan ministr životního prostředí, Richard Brabec, se naprosto propadl mezi čekateli na nejvyšší post. Je to jakoby nikdo ze zmíněných na něj nečekal. Ještě v prvních chvílích krize Babišova vládnutí nad evropskými fondy a ve snaze o únikovou cestu, Andrej Babiš přemlouval pana Brabce, aby vzal místo něj premiérskou funkci. To pan Brabec nechtěl.
Dalším v pořadí je ministryně pro místní rozvoj, Klára Dostálová. Tato paní má v Babišově firemní vládě zvláštní úkol. Má negovat veškeré argumenty Evropské komise, vztahující se k čerpání evropských dotací společností Agrofert. Již se o to pokusila v první reakci na výsledky auditu, zveřejněného orgány EU. Podle sdělení, poskytnutých evropskými zodpovědnými úředníky, jde o tak absurdní vyvracení předložených dokumentů, že se s takovým protivýkladem doposud nikdy nesetkali.
Pana Vojtěcha z ministerstva zdravotnictví upřímně lituji ale zároveň mu přeji, že se z ministerské funkce pod panem Babišem vyvázal. Pan Babiš si z něj udělal poslušnou loutku, která mu podle potřeby kryla záda. Vzpomínám na ministra spravedlnosti Pelikána, obdobného věku jako pana Vojtěcha, který včas ukončil svoje vládní angažmá a odešel do soukromé sféry.
Nyní přejdu k podřízené skupině vládní koalice. Je vedená panem Hamáčkem, bývalým předsedou poslanecké sněmovny. Myslím, že nebýt tohoto pána, jehož má ve zvláštní oblibě prezident Zeman, nebylo by možné současnou vládu udržet u moci. Pan Hamáček se snaží tvářit jako nezávislý na osobě „velkého bratra“, ale vždycky se mu nakonec, s podporou komunistů a fašistů, podaří přesvědčit spolustraníky, jak je dobré podržet dnešní vládu. Jeho kolegové v sociálně demokratickém vládním zastoupení jsou v nejednotném postavení.
Pan Toman, syn komunistického ministra z Husákovy éry, je zemědělský velkopodnikatel, zrovna tak jako Andrej Babiš. Paní Maláčová a pan Petříček jsou dobrými reprezentanty svých rezortů, ale pro jinou vládu. Pan Zaorálek původně pracoval jako dramaturg ostravského studia ČST. V devadesátých letech v jedné televizní debatě vystoupil tvrdě proti Václavu Klausovi a uvedl se tím ve známost. Dnes se snaží v ministerstvu kultury revidovat politiku svého předchůdce Staňka, vyloženě komunistického aparátníka, ale to snad v dnešních poměrech není až tak těžké.
Závěrem k prezidentu Zemanovi, nejvyššímu představiteli státu, který, jak je soudy a zřejmě podle ústavy zjištěno, nemá žádnou zodpovědnost za své projevy a za cokoliv, co kde prohlásí. Dnes tato vrtošivá hlava státu drží stíhaného premiéra pod krkem a kdykoliv může říct - jestli budeš odmítat to, co chci já, tak se obrátím proti tobě. Tak uvidíme !