Četl jsem před pár dny novinový rozhovor s předsedou vlády o současné situaci, o postupu nových rozhodnutí v důsledcích koronavirové krize a o jeho osobní spokojenosti s jednotlivými vládními úředníky.
Zaujalo mne vyjádření premiéra o zklamání nad jednáním paní ministryně Jany Maláčové, která zastupuje, dle mne nyní, vůči veřejnosti nejdůležitější vládní rezort – oblast práce a s ní spojených veškerých sociálních opatření, jež se k tomuto rezortu vztahují.
Pan premiér prohlásil, že paní Maláčová není solidární s vládou a s jejími rozhodnutími a snaží se je měnit. Od čeho ale je ministr práce a sociálních věcí, který je pověřený zastupováním především zaměstnanecké veřejnosti, než aby byl solidární především s ní ? Jestliže od tohoto postupu daný ministr odstoupí, stává se členem vládnoucího managementu a následně je na celkovém postupu kabinetu směrem k veřejnosti závislý. O takový stav usiluje současný předseda vlády, sám oligarcha, usilijící o vedení státu jako obchodní firmy. Jakýkoliv koaliční partner mu nemůže vyhovovat, pokud by jeho rozhodnutí nerespektoval.
Premiér naopak chválil a bránil před novináři ministra zdravotnictví Vojtěcha, který podle jeho vyjádření odvádí dobrou práci. Pana Vojtěcha je mi v tomto ohledu líto. Je to třiatřicetiletý mladík, právník dříve pracující na ministerstvu financí. Vedle něj stojí při tiskových konferencích samí odborníci, z nichž každý by co do odbornosti a znalosti mohl stát na jeho místě. Tím ale, kdo schytává veškerou kritiku za zmatečná a měnící se rozhodnutí, je právě on.
Cením si rozhodnutí bývalého ministra spravedlnosti Pelikána, když po vydání ruského hackera Nikulina do Spojených států podal rezignaci na svoji ministerskou funkci a odešel do soukromé sféry. Vzdal se i poslanecké činnosti a předešel útokům proruského prezidenta Zemana a jemu podřízeného premiéra, který si jezdí pomalu každý týden do Lán pro pokyny.
Jak je vidět, pro šéfa vlády je vzájemná solidarita firemních spolupracovníků mnohem důležitější, než zodpovědnost nad úsilím o prosperitu společnosti.
Zájem firmy se nemusí v pohledu jejího nejvyššího představitele shodovat se zájmem veřejným a jeho výroky to jen potvrzují.