Volba Donalda Trumpa za prezidenta Spojených států mne překvapila. Předem jsem si ji neuměl vůbec představit. Jak to na mne v předvolebních utkáních působilo, říkal jsem si, že tento hráč s náladami veřejnosti nikdy nemůže vyhrát v soutěži o prezidenta Spojených států, země s nejdelší demokratickou tradicí na světě. Navíc nad inteligentními argumenty své protikandidátky.
Naneštěstí stalo se. Člověk obhroublých rysů, dělající dojem, že je ustavičně „pod vlivem“, plný agresivních výpadů, má být prezidentem státu, který je sloupem a garantem demokracie ?
Tento podnikatel v zábavním průmyslu, nemající žádné zkušenosti v jednání
s představiteli demokratických institucí státu, členy Sněmovny reprezentantů
a Senátu, bude teď komunikovat s nově nabytým politickým prostředím jen
díky týmu zkušenějších poradců. To ale vůbec nezaručuje vedoucí zemi
demokratického světa osvícenou správu. Kdysi, v šedesátých letech 20.
století, si Evropané dělali legraci z provinciálních Američanů, kteří na
turistických cestách po Evropě byli vybaveni nezbytnými černými brýlemi a
nanejvýš nevkusně strakatým oblečením. Právě tohoto složení obyvatelstva,
které je asi věčné, je Donald Trump reprezentantem. Viděl jsem v televizních
záběrech jeho byt ve třicátém patře mrakodrapu Trump Tower. Je to snůška
procovské rozmařilosti a nevkusu. Do značné míry vypovídá o kulturní úrovni
budoucího prezidenta Spojených států.
Jak se asi postaví voliči Donalda Trumpa k jeho budoucímu státnickému
jednání ? Kdo vlastně tito lidé jsou ? Podle jeho volebního úspěchu (i když v
celkovém součtu hlasů prohrál) polovina volících Američanů volila
xenofobního mluvku, arogantního nesnášenlivce, a manipulátora. Jak se
budou v budoucnu k svému kandidátovi stavět ti, kteří ho volili, jestli jejich
naděje neuspokojí ? Myslím, že Donalda Trumpa čekají v Bílém domě těžké
dny. Tento úděl si ale vybral, do prezidentského klání šel a je na něm a na
institucích Spojených států, jak bude tak mocná demokratická soustava s
výrazným světovým vlivem v příštích čtyřech letech fungovat.