V nedávno uveřejněném rozhovoru s premiérem Bohuslavem Sobotkou pan ministerský předseda na otázku, proč jsou u nás stále zaměstnanecké platy čtvrtinové proti například Slovinsku, odpověděl, že v naší zemi trvale nemají odborové organizace tu váhu, jako ve jmenované partnerské zemi Evropské unie. Ještě připojil, že u nás nejsou lidé zvyklí říkat si o vyšší platy. Nevím, zda je možné tuto nehoráznost v úsudku posledně připojené věty brát skutečně jako názor vedoucího politika země, nebo pouze jako nešikovnou vytáčku z obecně neutěšeného stavu.
Slovinská republika působí proti České republice jako zemědělská provincie, ale protože si zachovala kontrolu státu nad finanční správou a myslela především na prosperitu domácího obyvatelstva, získala mnohem větší respekt členů Evropské unie, než naše země, mající před druhou světovou válkou postavení průmyslové velmoci. Aby odbory nebyly stále brány jako nějaká převodová páka státního dohledu, jako tomu bylo za minulého režimu, záleží především na vládě a obecném uznání.
Vinou kořistnické politiky občanských demokratů, po revoluci nově vytvořené politické strany, bylo všechno po roce 1992, co mělo zůstat ve státní finanční rezervě, rozebráno a převedeno na různé skryté účty pochybných spekulantů, majících v mnoha případech vazby na minulý komunistický režim. Politické subjekty, snažící se o umírněnou a uvážlivou politiku, byly agresivní rétorikou ODS odsunuty na „vedlejší kolej“.
K obrovským finančním prostředkům se dostali takoví lidé, jako Viktor Kožený, Radovan Krejčíř, jehož otec byl vysoce postaveným komunistickým funkcionářem ve Slezsku, František Mrázek, zřejmě mafiánským způsobem zlikvidovaný člen této novodobé „podnikatelské“ společnosti a další, manipulanti s financemi v šedé ekonomice, pánové Rittig, Kmeť a jejich spříznění pracovníci judikatury, prokurátoři Rampula a Grygárek, dále skupina v poslední době odsouzených ve švýcarské Bellinzoně pro finanční machinace i mnoho dalších.
Kdo byl ale od konce devadesátých let ve vedení země až do roku 2006 ? Kdo jiný než Sociálně demokratická strana měl správu obecných věcí pod patronací ? Samozřejmě, prvotní podmínkou umožnění její vlády bylo uzavření tak zvané Opoziční smlouvy mezi ní a ODS, stranou, která vládla předtím. Je otázka, zda tato smlouva nebyla před jejím uzavřením předjednána v bývalé Petschkově vile na Letné, protože sledování našeho porevolučního vývoje bylo v trvalém zájmu ruského státu.
Sociálně demokratická strana nedokázala na korupční skutečnost, vycházející z tak zvané „velké privatizace“ adekvátně reagovat a naopak se spojila s občanskými demokraty ke společné správě země.
Vrátím se k premiérovým větám o Slovinsku a úrovni tamějších platů. Nestačí o problémech jen mluvit, především je nutné je řešit. V tomto ohledu nevidím ochotu u žádné z politických stran, snažících se o přízeň voličů v nadcházejících parlamentních volbách, o situaci uspokojivě jednat v zájmu veřejnosti, již tento stav postihuje. Proto nemůže být divu, když většina lidí, kterou obecný stav neuspokojuje, volby buď bojkotuje, nebo se obrací k populistickým subjektům, jež nabízejí rychlá a diktátorská řešení.