Před čtyřiceti lety došlo ve španělském parlamentu, který právě projednával schválení nově jmenovaného ministerského předsedy, k pokusu o státní převrat. Do zasedacího sálu, plného poslanců, vtrhl podplukovník Tejero Molina se svými komplici a dvěma sty spřízněnými policisty, přerušil parlamentní jednání, rozkřikoval se a mával výhrůžně pistolí. Přítomným autoritativně sdělil, že jde o jím vynucenou změnu režimu a návrat Falangy do vlády nad Španělskem.
Až na několik přítomných se naprostá většina poslanců skrčila k zemi a podřídila se Molinovým příkazům. Následně se jedné poslankyni za Sociálně demokratickou stranu podařilo dostat k telefonu a zavolala králi Juanu Carlosovi I., aby ho informovala jako první o vzniklé situaci. Král ji vyslechl a uklidnil ji, že žádná změna politického stavu ve vztahu k minulosti nenastane a vše bude vyřešeno v rámci ústavního pořádku. Tak se taky stalo, policejní a vojenské jednotky vnikly do budovy parlamentu, obsazeného pučisty, Molinu a jeho komplice zatkly a odvezly do vazby. Tejero Molina a jeho hlavní spolupučisté dostali po třiceti letech vězení.
Této události předcházela politická situace ve Španělsku, kdy diktátor Franco, který cítil blížící se smrt, předal moc do rukou krále Juana Carlose a ustavil ho svým nástupcem. Pravděpodobně věřil, že král, jehož Franco po občanské válce nenechal vládnout a vládní moc uzurpoval na sebe, jeho režim zachová.
Tato událost se živě vybavila, když 6. ledna tohoto roku dosluhující prezident Trump vyzval své příznivce k divoké demonstraci a pochodu na Kapitol. Přítomní jeho výzvu do důsledků naplnili a rozpoutali doslova peklo. Proti tomu, co se událo v sídle Kongresu Spojených států zprostředkovaně pod taktovkou Donalda Trumpa, byl incident ve Španělsku v podstatě dětskou hrou. Řádění zfanatizovaného davu způsobilo ztrátu pěti lidských životů a ohromné škody jak na státním, tak na soukromém majetku jednotlivých členů Kongresu, který vandalové ničili.
Co všechno se rozhodl spustit člověk, který se odmítl smířit s porážkou v demokratické volbě a podnítil teroristický útok na vrcholnou instituci Spojených států, kterou následně muselo při prezidentské inauguraci chránit 20 000 vojáků a poblíž ní drží stálou stráž? Taková opatření nebyla snad ani za času občanské války v šedesátých letech 19. století. Dává to veřejnosti na vědomí, že Republikánská strana by měla důkladnou introspekcí dojít k tomu, kdo by ji měl v budoucnu na nejvyšším postu zastupovat a být jejím reprezentantem, pokud chce nadále být věrohodnou mluvčí poloviny obyvatelstva Spojených států.