Čím víc se blíží termín ( předčasných ? ) voleb do poslanecké sněmovny, tím více uvažuji o tom, tohoto demokratického práva nevyužít. Zprávy o tom, jaká se tvoří spojení, v nikom, kdo se trochu zajímá o současné politické dění, nemohou vzbuzovat moc nadějí. Připadá mi, že většině účastníků boje o budoucí poslaneckou sněmovnu jde především o příspěvek na dobře zajištěnou existenci.
Připomínám si v konfrontaci s minulým snažením bývalých poslanců, jak se politici předháněli v soupeření o voliče. Michael Žantovský například zkoušel nabízet mandarinky na pražském Smíchově. Ještě předtím jsem byl svědkem při předvolební kampani roku 1992, jak pan doktor Lom, místo aby se soustředil na řešení problémů aktuálního stavu našeho zdravotnictví, naservíroval posluchačům, shromážděným na Náměstí Míru, tvrdě ideologický, frázemi prošpikovaný, nic neříkající projev. Když si na tuto epizodu z našeho porevolučního období vzpomenu, vůbec se nedivím, že se v současné době, sedmnáct let poté, nacházíme v tak těžce řešitelných problémech tohoto rezortu.
Budu se věnovat současnosti. Dlouhodobě působící politik v KDU - ČSL Cyril Svoboda našel spojení s Janou Hybáškovou, zástupkyní Evropských demokratů - Sdružení nezávislých kandidátů, kterou jako ministr zahraničí zprostil před lety postu velvyslankyně České republiky v Kuvajtu, když ho osobně kritizovala za jeho kroky ke zrušení naší polní nemocnice, jež pro místní obyvatelstvo znamenala velkou pomoc.
Pan Svoboda pravděpodobně přišel na to, že nepřátelství k Miroslavu Kalouskovi se mu nevyplácí a tak hledá i v nespřízněném táboře. Když jsme u pana Kalouska, klidně opustil rozháranou KDU - ČSL, aby založil “nový” subjekt - TOP 09. Pro tuto svoji aktivitu získal Karla Schwarzenberga, jehož snaha sloužit zemi, samozřejmě chvályhodná, zřejmě nepočítá s tím, koho v této snaze může mít za partnery.
Pan Paroubek vděčí za svůj post Stanislavu Grossovi, který ho za sebe do předsednické funkce navrhl. Toto následnictví, právě díky nucenému Grossovu odstoupení, leží na jeho politické straně stále jako stín, živený občasnými zákulisními aférami.
Paní Zubová dostatečně projevila svou občanskou “odvahu” tím, že se nedostavila proti očekávání a bez vysvětlení k prezidentské volbě, kdy se část sněmovny na její hlas spoléhala. Kdo může v budoucnu dát důvěru člověku, o němž si nemůže být jistý, co pod tlakem “okolností” udělá ?
Dvojice Kateřina Jacques - Martin Bursík cílevědomě pracovala na likvidaci politického vlivu Strany zelených, seč jí síly stačily. A podařilo se ! Jestli bude mít tato strana víc než dvě procenta ve volbách, může si gratulovat - více říkat netřeba.
Aktivity tandemu Marek Dalík - Mirek Topolánek jsou mnohokrát medii filtrované. Jestli je to české společnosti příjemné a jestli chce, aby se tímto způsobem politika státu odvíjela, nechť se projeví.
To, že mají komunisté čtrnáct procent odhadovaného zisku hlasů, je obraz černého svědomí politiků demokratických stran, z nichž mnozí mají z minulosti ke komunistům velmi blízko.
Kdysi mi jeden kolega, který absolvoval natáčení ve Francii, řekl po návratu - “nám chybí komunistická strana v opozici”. Teď ji v opozici máme a nějak to moc nepomáhá. Místo aby se ostatní snažili vliv komunistů eliminovat přesvědčivou a účinnou hospodářskou a sociální politikou, jako by jim stav, který komunistům nahrává, vyhovoval.
Jeden recept mám. Věřím, že demokracie je samozáchovná a že veřejnost, byť zasažená komunistickým dědictvím, je schopná se znovu zaktivizovat. Aby nebylo možné dostat se opakovaně do nynějšího stavu, nutně musí dojít ke změně volebních podmínek. Jedině maximální míra preferenčních možností pro všechny volené může zabránit korupci, protekčnictví a zákulisním machinacím při sestavování stranických kandidátek. Dokud k tomu náš demokratický stát nedospěje, nemůžeme do budoucích voleb vkládat velké naděje.