Spojené státy, země s takřka dvěstěpadesátiletou demokratickou tradicí, se může brzy ocitnout na rozcestí. Může nastat situace, kdy se bude rozhodovat, zda tento stát, který platí za světového ochránce demokratického řádu, bude nadále na své cestě pokračovat, nebo se z něj vyvine populisticko fašistická společnost vůbec nerespektující svoji minulost a lidskoprávní základ své ústavy.
Tento státní celek byl sice založen na porážce a potlačení původního obyvatelstva, ale dobyvačné války provázejí celou historii lidstva. Z tohoto příkladu dřívějšího násilí vzešla hierarchická společnost, sama bojující proti koloniální nadvládě a podřízenosti, ale zakotveným právním řádem chránící svoje emancipované občanstvo. Tak jsou obecně Spojené státy vnímány světem a v tomto duchu se snaží rozšiřovat svoji patronaci nad zeměmi jiných kontinentů, jimž hrozí diktátorský útlak a ponížení.
Toto všeobecně ustálené pravidlo platilo po celou minulost země, rozdělenou přízní obyvatel mezi dvě hlavní politické síly – strany republikánů a demokratů. Obě měly ve své historii velké osobnosti, od George Washingtona, Abrahama Lincolna, generála Granta, přes Woodrowa Wilsona, Franklina D. Roosevelta, Davida Eisenhowera i Johna Kennedyho po Ronalda Reagana, otce a syna Bushovy, Billa Clintona a Baracka Obamu. Jak z Republikánské tak z Demokratické strany.
Tento výčet osobností narušuje naprosto rozvratitelský živel, pochybný zjev podnikatele v zábavním průmyslu, který se rozhodl vytvořit si další „zářez“ na své profesionální dráze a pustit se do soutěže o funkci prezidenta státu. Co se zdálo být zprvu nemožné, aby člověk, vůbec se nevyznající v zákrutech diplomacie a v historických znalostech „prázdný papír“, mohl být úspěšným kandidátem, nakonec se stalo. Na svoji stranu dostal většinu republikánského voličstva v tamních primárkách a nakonec i prezidentský úřad.
Je to Donald Trump, syn přistěhovalce z Německa dvacátých let minulého století. Přistěhovalý otec si založil stavitelskou firmu, obchodující s nemovitostmi. Mladý Trump se dal po vzoru otce na podobnou dráhu, ale věnoval se především provozům hotelů, kasin a stavbám zábavních podniků všeho druhu. O politickém životě nevěděl nic. To ale nevadilo, aby svým bezduše jednoduchým způsobem získával na svoji stranu se stranickými republikány sympatizující část veřejnosti.
O Donaldu Trumpovi se u nás v minulosti vědělo kvůli bouřlivé rozvodové aféře s českou lyžařkou Ivanou Zelníčkovou, provázené finančními tahanicemi. Že by ale byl později úspěšným kandidátem na úřad prezidenta,by asi málokoho napadlo.
Republikáni si vybrali tohoto „reprezentanta“ jako svého guru a vrhli se do jeho podpory. Co ale připadá absurdní, že tato strana pokračuje v jeho až fanatické podpoře bez ohledu na činy, které po volebním vítězství brzy následovaly. Každou chvíli vyhodil nějakého ministra nebo státního úředníka, pokud neodešli znechuceně sami. Spojil se se severokorejským diktátorem, vydíral ukrajinského prezidenta Zelenského, vtíral se stalinistickému totalitáři Putinovi a snažil se zlikvidovat Severoatlantickou obrannou alianci. Zradil kurdské spojence Západu na Středním východě a vydal je napospas Rusku a Turecku. Jeho posledními akty ve funkci byla snaha manipulovat poslední prezidentskou volbu v Georgii ve svůj prospěch a následně vyprovokovaný násilný útok na washingtonský Kapitol, ústřední sídlo americké demokracie. Ze všech jeho bezduchých vystoupení čiší přesvědčený fašistický nacionalismus a pohrdání právním státem. Na budoucích soudech, jež proběhnou, bude, zda jeho jednání bylo úkazem a činem vlastizrady. Na široké společnosti Spojených států pak bude, jakou cestou se v budoucnu vydá.