Máme ministerského předsedu, který by neměl mluvit o své minulosti, pokud o ní nemůže, nebo nechce říkat pravdu. Jak jinak si může vysvětlit pamětník těch časů, že žák, vyhozený (dle vlastních slov pana Topolánka, několikrát vyřčených) z vojenské střední školy, což bylo určitě během tak zvané normalizace zvlášť sledované učiliště, mohl absolvovat maturitu (kde ?) a následně ještě vystudovat vysokou školu báňskou ? Ten název vysoké školy, na níž ing. Topolánek získal inženýrský titul, píšu úmyslně s malým písmenem v názvu, protože nevím, jak se daná vysoká škola jmenovala. Co ale mohu potvrdit stoprocentně, protože pan inženýr je tak asi o deset až dvanáct let mladší než já, že patřím ke generaci, jež byla dobře seznámena se situací, jaká panovala za komunistických dob, a jež se nenechá „opít rohlíkem“. To znamená, jestli byl pan ministerský předseda vyhozen za normalizačního režimu ze středního vojenského učiliště (píšu opět s malým písmenem v názvu, protože nevím, zda to náhodou nebylo gymnázium), a to, jak sám v jednom rozhovoru řekl, z politických důvodů, na vysoké by si ani „neškrtl“, pokud by neměl protekci ministerskou, nebo nějakého normalizačního tajemníka ÚV (KSČ).
Jde ale ještě o jinou věc. To, že máme v čele vlády člověka, jehož státnické schopnosti jsou značně limitované, je určitě jasné celému ministerskému seskupení, scházejícímu se při mezivládních evropských setkáních od Štrasburku po Brusel. Jen doma, zdá se, že to zatím prochází bez většího vzedmutí odporu.
Aktuálně v parlamentu sociální demokraté a komunisté chtěli vyvolat vysvětlení ministerského předsedy k formulování vládního stanoviska ohledně ruské vojenské akce na gruzínském území. Být ministerským předsedou, tuto výzvu bych bez výhrad uvítal, protože by mi poskytla možnost jasně vyslovit svůj osobní názor, který bych měl možnost obhajovat, i následný postup vlády, který bych inicioval.
Místo toho premiér odmítl tuto „hozenou rukavici“ s tím, že postup dosud nebyl stanoven. Co to vypovídá o osobním přesvědčení člověka, který v legislativně nejvyšší státní exekutivní funkci nechce veřejně vyslovit svůj názor ? Není to tak, že žádný názor na tento akt, v každém případě destabilizující poměry na územní celistvosti mezinárodně uznaného státu, vlastně nemá ?
Nebo za sebou potřebuje mít stálé „poradce“, kteří řídí jeho kroky a vedou ho úskalími politické praxe, na jejíž zvládání sám nestačí ? Někde jsem četl, že současný ministerský předseda měl kdysi, ještě za komunistického režimu, když se rozhodoval, zda vstoupit do „strany“, dilema, jestli neodejít raději jako služba k lyžařskému vleku, kamsi, třeba do Krkonoš. Zdá se mi, že pan premiér je dosud při síle a že by toto zodpovědné povolání bez problémů zvládl. Rozhodně stoprocentně lépe, než nejvyšší exekutivní úlohu ve státě.