Občanští demokraté mají sympatické a demokraticky orientované vedení. V něm jsou: univerzitní profesor politologie Petr Fiala, bývalý rektor brněnské Masarykovy univerzity, Zbyněk Stanjura, předseda poslaneckého klubu a Martin Kupka, který se dostal do parlamentu v roce 2017 díky upozornění jednoho voliče na volební omyl (pokus o podvod ?), kdy špatným zápočtem hlasů málem získal jeho post bývalý středočeský hejtman Petr Bendl, který byl úzce spojen s působením Mirka Topolánka v bývalé vládě, vedené ODS. Občas se mezi těmito jmenovanými představiteli strany kmitne paní Udženija, ale její působení se bude asi spíš uplatňovat v magistrátní pražské politice.
Pokud jde o tyto reprezentanty, Občanská demokratická strana by se jevila jako příjemně působící, razantní, ale umírněná, zastávající společné hodnoty se spojenci v Evropské unii i v obranném aliančním svazku NATO.
Bohužel, stranické osobnostní seskupení zahrnuje dost lidí naprosto protikladných názorů a postojů. Někteří zástupci ODS vystupují v ústředí Evropské unie naprosto rozdílně od prohlášení jejího politického vedení.
Tato strana je příliš rozkročena a myslím, že její problémy budou do budoucna podobné problémům, které se týkají jejího dříve „opozičně smluvního“ partnera, České strany sociálně demokratické. Oba tyto stranické subjekty mají mezi sebou členy, kteří úsilí svých vedení podkopávají a hatí. Na rozdíl od sociálních demokratů, jejichž volební neúspěchy přikládají „polínka do ohně“ nespokojeným spolustraníkům a vše probíhá před očima veřejnosti, občanští demokraté vnitřní nesoulad a názorovou různost mezi svými členy tolerují a tváří se, jakoby nic. Myslím, že tato politika není moc prozíravá hlavně do budoucna, kdy se ODS může stát v zemi hlavním oponentem Babišova hnutí.
Viděl jsem vystoupení pana Jaroslava Kubery, který je nominantem klubu občanských demokratů na předsedu Senátu České republiky. Nevím, zda ho do této vrcholné funkce deleguje strana, nebo zda se tam nominuje sám, ale když na otázku moderátorky televizního pořadu na případnou nominaci pana Hampla, bývalého rektora Karlovy univerzity odpověděl, že tato nominace nepřipadá v úvahu, protože prof. Hampl je eurofil. Jak se to asi poslouchá předsedovi Fialovi, který je sám zastáncem našeho evropského spojenectví ?
Nejde ale jen o pana Kuberu, jsou tam i jiní „protagonisté“. V bruselském parlamentu EU Jan Zahradil, fanoušek britského oddělení od unie a na domácí půdě Václav Klaus mladší, jehož příklon k fašistickým názorům je čím dál zřetelnější, například osobní podpora bývalého poradce jeho otce v prezidentském úřadu, pana Ladislava Jakla, rozhodnutého kandidovat v senátních volbách za neofašisty. To se promítá i do jednání obecních zastupitelských klubů, kdy příklad tolerantnosti stranického vedení táhne. V současné době to ještě u veřejnosti prochází, ale kdoví, zda v blízké budoucnosti nebudou lidé nahlížet na ODS, jak začínají nahlížet na Babišovo ANO.