Zajímavé je, jak se z celkem nepříliš výrazného, věcného a na zbytečné slovo skoupého komunálního politika, který byl původně ve své funkci na Magistrátu hlavního města Prahy pověřen správou ekonomických záležitostí města, stal takřka přes noc démon, obdařený všemi pekelnými synonymy.
Vidím v tom důkaz účinnosti propagandy, jež může vytvářet a měnit skutečnost podle potřeb situace a dopadu na cíl. To si už kdysi, po konci první světové války, uvědomovali ruští a italští futuristé, Vladimír Majakovskij i Filippo Marinetti, když podporovali ve svých zemích komunismus a fašismus. Tento způsob sdělování byl doprovázen snahou psychologicky zdeptat adresáta, aby se nesnažil pátrat po tom, zda sdělované se zakládá na pravdě.
Tak se prezentovaly všechny totalitní režimy. Vytvářely náhradní, vykonstruovanou skutečnost, v níž se jim daleko lépe manévrovalo a nemusely se vyrovnávat s požadavky veřejnosti. Ačkoliv žijeme už v demokratických poměrech, dědictví minulosti se stále do přítomného času promítá.
Pokud někdo sledoval volební kampaň ( a těžko se tomu mohl vyhnout, billboardů byly plné silnice ), muselo mu to minulost nápadně připomínat. Vše v duchu - “na věčné časy a nikdy jinak, jedině my jsme ti praví”. Nebo leví, to už je jedno. Ideologický nepřítel byl v patřičně odporné podobě zobrazován.
Pamatuji si začátek volební kampaně v roce 1990, na jejíž výtvarné přípravě jsem se s několika přáteli za Občanské fórum podílel. Uprostřed místnosti seděl drobný pán, Vladimír Železný, a vykládal o nutnosti užití hesel o holých větách. Uváděl příklady a řekl, že právě absolvoval přípravnou volební stáž v Německu a že tento úderný styl je nejúčinnější. Tehdy jsem reagoval, že snad není možné, aby na někoho, zvlášť po zkušenostech s komunistickou propagandou, nějaká primitivní hesla měla vliv. Odpověděl, že je to vyzkoušené.
Letošní dlouhotrvající kampaň se přece jen v jednom bodě lišila od minulosti. Výzva “Vyměňte politiky !” měla na veřejnost vliv a hodně lidí si uvědomilo, že volba skutečně záleží na nich samotných a kandidáty vybírali.
Dobře, kdo je tedy vítězem ? Skutečnými vítězi jsou strany, představující se poprvé, i když se tato charakteristika na TOP 09 nemůže vztahovat úplně. Staří matadoři vedou tento politický subjekt dál, jen přešli z jiných míst. Paradoxně se spojily, dle mého názoru, dva protichůdné typy politiků. Karel Schwarzenberg, se snaží držet laťku čestnosti a slušnosti. Trochu mne zklamal, když deklaroval, že odstoupí z ministerského postu, pokud se neprokáže nevina Jiřího Čunka a slovo nedodržel. Nedržení slova politika nešlechtí. Co ale pak říci o ostatních ?
O Miroslavu Kalouskovi netřeba hovořit, má toho už hodně za sebou. Otázka je, jak se budou v budoucnu chovat další spolustraníci. Jeden známý novinář a politický disident řekl, že TOP 09, měřeno rakouskými měřítky, stojí napravo od Heidera. Tak uvidíme.
Věci veřejné jsou stranou, zdá se mi, hodně nadějnou. Radek John se dost dlouho zabýval politickými případy, aby se nenechal do nich vtáhnout. Doufám, že se tento nováček na politické scéně dost poučil ze sebelikvidace Zelených, aby se nesnažil jít stejnou cestou.
Poražení jsou oba na prvních dvou místech - ČSSD i ODS. Při takřka stejném počtu voličů měli první o deset procent hlasů méně, druzí dokonce o patnáct než při posledních parlamentních volbách. Na vině je určitě jejich vzájemně konfrontační kampaň, na niž voliči nepřistoupili. Mají s těmito politickými mastodonty už zkušenosti.
Základní chyba sociálních demokratů spočívá v tom, že se stále snaží odlákávat voliče komunistům. Je to to samé, jako když jsem před pár lety varoval Evropské demokraty, za něž jsem byl kandidován do komunálních voleb, aby se nesnažili brát voliče občanským demokratům, ale soustředili se na středově orientované občany. Samozřejmě to vůbec není totéž, co zpívali před válkou Jiří Voskovec s Janem Werichem - “Strejček vůl, teta kráva, každej půl rady dává, hochu můj, postupuj jen zlatou střední cestou”. Ti dva si ve svých předscénách dělali legraci z opatrnosti a nedostatku odvahy projevit názor. Dnes středová orientace znamená nechuť nechat se ovládat jakoukoli ideologií, jíž měli lidé za komunistického režimu “po krk” a “plné zuby”. Proto doposud po revoluci nejpopulárnější vlády byly neideologické - Tošovského i Fischerova.
Sociální demokraté se měli soustředit na to, v čem byla tradičně jejich síla, na podporu a usnadnění podmínek drobného podnikání. Vrstva malopodnikatelů je u nás nejpočetnější a její možnosti jsou administrativně velmi omezené. Mimo to daňový systém je nedostatečně funkční, jeho podstatné zjednodušení by rovněž zasloužilo pozornost.
ODS hodně pomohla výměna pana Topolánka Petrem Nečasem. Silácky neohleduplný styl politiky za pomoci různých “přátel poradců” bude snad nahrazen větší diplomatičností. Je ovšem otázka, o koho se pan Nečas bude moci opírat, až bude pravomocně zvolen předsedou strany.
Komunisté budou přítomni v parlamentě, dokud ostatní strany budou svoji práci dělat špatně. Jejich vliv bude postupně slábnout, tak, jak bude vnitřně sílit demokracie a v budoucnu se dostanou na okraj politického zájmu, jako různá neonacistická hnutí.
Nakonec o těch, kteří se do poslanecké sněmovny nedostali.
Nejdřív KDU - ČSL. Její osud leží v osobním jednání jejích šéfů. Případ Jiřího Čunka musel silně zapůsobit zvlášť na voliče jižní Moravy. Slyšel jsem na vlastní uši, když Jiří Čunek na jedné tiskové konferenci prohlásil, že předseda lidovců nemusí být nutně křesťanský demokrat. To mělo jistě svoji váhu. Ještě to podpořil jeho následník ve funkci, Cyril Svoboda, svým sporem s jednou dámou, již právně zastupoval a s níž se pak spořil o majetek, který odkázala humanitární nadaci.
Strany Zelených je mi líto, ale o neúspěch si řekla sama. Předpověděl jsem to už před dost dlouhým časem a “nezklamala” mne. Snažit se za každou cenu o ministerské posty, barvit se kvůli tomu do “tyrkysova” a myslet si, že to bude mít nějaký vliv na voliče, kterým šlo především o program, byl čistý diletantismus. Nemyslím si ale, že by tím Zelení opustili naši politickou scénu definitivně. V západní Evropě, konkrétně v Německu a Francii, ve dvou pilířích evropského sjednocení, ekologické hnutí nabývá čím dál většího vlivu. Pokud se cítíme být součástí společného civilizačního prostoru, bude i u nás ekologická aktivita sílit. Jestli to bude strana Zelení, která se bude ke společným hodnotám hlásit, o to samozřejmě bude líp. Bude ovšem muset projít naprostou rekonstrukcí a očistou od “obchodníků”, kteří kormidlují její směr tak, jak vyhovuje jejich zájmům.
Občané “vrhli kostky”. Jestli to bude lepší, nebo horší, ukáže budoucnost. V každém případě, je to rozhodnutí veřejnosti a to má nejvyšší váhu projevené vůle v demokratickém prostředí.