Především, kdo byl zmíněný Van der Lubbe? Vyhlédla si ho nastupující nacistická propaganda, vinící ho ze žhářského útoku na Říšský sněm v době začínajícího Hitlerova režimu během roku 1933. Nacisté hledali fiktivního nepřítele, který by vyvolal společenské nálady proti politickým protivníkům.
Pan Lubbe byl zřejmě duševně postižený člověk, jehož si po neúspěšném obvinění dalších osob, které jakákoliv „podezření“ jednoznačně vyvrátily, vybrala nacistická justice jako konečnou oběť tehdejší společenské manipulace. Člověk zjevně neschopen se bránit jakýmkoliv nacistickým nástrahám a sám psychicky hendikepovaný (viděl jsem dokumentární záběry z tehdejšího procesu) byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Patří to k souhrnu zločinů ncistické říše, která, ačkoliv předesílala tisícileté trvání, nepřečkala dvanáct let existence.
Teď se mi dnes už dobově vzdálený případ vybavil, když jsem se dozvěděl, že ministerský předseda Babiš, jehož manželka byla předmětem ohrožení ze strany vyhrožujícího „útočníka“, vyslal svoji ženu s dcerou „kvůli bezpečnosti“ na pobyt ve Spojených arabských emirátech. Vzápětí se objevilo, že panu ministerskému předsedovi taky nějaký „anonym“ vyhrožoval, snad zastřelením. Zachtělo se taky panu premiérovi, ačkoliv se v domácích podmínkách zřejmě nenudí, po troše „bezpečnostního pobytu“ v nějaké vzdálené cizině?
Mezitím pravděpodobného dnešního „Van der Lubbeho“ policie objevila, a sice ve Španělsku, kam tento „atentátník“ zavítal. Je to zajímavé, domnělé oběti i potenciální útočník mají chutě na cestování. To v době uzavřených nejen státních hranic, ale i zakázaných cest mezi okresy.
Na rozdíl od pana Babiše se bývalý ministr a vládní epidemiolog Prymula za nic neschovával, když měl na něco chuť. Samozřejmě „pil víno a kázal vodu“, protože navzdory přikázáním vůči veřejnosti šel v noci na schůzku do uzavřené restaurace a o něco později na fotbal do uzavřeného areálu. Prostě pro něj platí jiná pravidla, než pro ostatní. Je si mezi rovnými rovnější, jak napsal ve svém díle George Orwell.
Cesta rodiny předsedy vlády je ovšem v době mezistátní uzávěry „jiná káva“ a musí se náležitě veřejnosti předestřít, jaké k tomu vedly důvody. Pohodlí pana premiéra a jeho rodiny jsou nám hodnoty nade vše drahé a novodobý „Van der Lubbe“ bude patrně, na rozdíl od skutečného, za momentálně medializovanou újmu, v dohledné době, ještě za času vlády Andreje Babiše, náležitě odškodněn.