Předsedovi Starostů a nezávislých Vítu Rakušanovi se nepodařilo prosadit do funkce šéfa civilní zpravodajské služby člověka, který mu byl doporučen jako odborník prvořadého významu a schopností. V informované veřejnosti vznikly ovšem vážné pochyby o správnosti volby člověka o němž prý ministr vnitra Rakušan věděl jen z doslechu. Dotyčný činovník nakonec odstoupil a mohlo být po obecném vzruchu. Na jeho abdikaci se zasloužila plnou měrou jednak novinářská aktivita investigativců, kteří na rizikovost pověření ihned upozornili. Zároveň je potřeba zmínit postup Strany Pirátů, jejichž členstvo se okamžitě vyslovilo pro nesouhlas s rozhodnutím pana Rakušana, který chtěl svého kandidáta podržet a s konečnou platností jmenovat.
Ukončení případu ale nestačilo dnešní opozici, která se rozhodla vzniklé aféry využít „do dna“ a snažit se z nÍ profitovat. Příkladem je hysterické a bez ohledu na společenskou slušnost nevybíravé vystoupení bývalého ministerského předsedy a v současné době řadového poslance za stranu ANO Andreje Babiše. Připomíná „slavný projev“ předsedy ústředního výboru komunistické strany z konce devadesátých let, Milouše Jakeše, kteý horlil ve prospěch něčeho, co už dávno nemělo oporu ve veřejnosti a končilo se zánikem nuceného vlivu. Babišovo vystoupení v parlamentu bylo nejen nanejvýš trapné, ale i nepokrytě útočící na demokracii a její hodnoty, jež se tento uzurpátor moci snaží dostat opět pod svoji kontrolu.
Pan Babiš oslovuje, jak se dříve říkalo, čtvrtou cenovou skupinu osazenstva restauračních zařízení a to mu zřejmě stačí, protože spoléhá na to, že tato kategorie sympatizantů a případného voličstva mu svůj hlas dá.
Pro jasnou následnost uvedu několik vět politických souvislostí do minulosti. Přál jsem demokratické pětikoalici úspěch a zúčastnil se jejÍch mítinků jak na Staroměstském náměstí, tak na Václavském náměstí i na Letné. Připadá mi ale, že většina naší politické scény je příliš propojena s ekonomickými lobisty a pohybuje se v začarovaném kruhu. Zdá se, že se jedná o systémovou záležitost a od devadesátých let rozjetou finanční mafii. Té umožnila působnost politická činnost Václava Klause. Pomáhala ve výhodných převodech prostředků ve prospěch politických aktivit vybraných osob. Bývalý prezident svůj proruský postoj už ani neskrývá a svými vystoupeními se hlásí k ruské orientaci. Jen tím dává najevo, jaké byly jeho dlouhodobé záměry už v minulosti a na co měl v politice našeho státu trvalý a tím pádem zničující vliv. Doufejme, že budoucí volba prezidenta republiky rozhodne o důstojném nástupci, na kterého budeme moct být hrdi a že post hlavy státu po Václavu Havlovi bude opět ve slušných rukou.