V pátek dne 13. listopadu došlo během pozdních večerních hodin v Paříži na šesti místech severní části města k atentátům, které provedli islámští teroristé. Tyto koordinované útoky stály život 130 lidí a zdraví několika set zraněných, mnohých těžce.
Za útoky stojí nedávno ustavený takzvaný Islámský stát, který se vytvořil na troskách občanskou válkou rozvrácené syrské země, etnicky neurovnaného Iráku a soupeřícími skupinami občanstva Libanonu.
Kořeny současného radikálního islámského terorismu je třeba hledat hluboko v minulosti. Polovina zeměkoule ovládaná režimy, prosazujícími komunistickou totalitní diktaturu, cvičila teroristy, pocházející z různých „spřátelených zemí“, ale nejen jich. Tito teroristé, cvičení k rozvracení západní společnosti, byli různého původu. Z většiny to byli občané různých arabských států a národů – Palestinci, Iráčané, Jemenci, Syřané, Egypťané, Afgánci a Pakistánci, ale i obyvatelé Saúdské Arábie, Filipinci a někteří jejich evropští spřeženci, například irští členové IRA. Byla jim vlastní nenávist ke všem, kdo jsou členy západního světa a když jejich antizápadní patron ztrátou svých satelitních teritorií skončil, zůstali bez opory.
Svět bez rozdílu, jestli je západní nebo východní, má snahu žít v demokratických poměrech. Tato snaha se manifestovala tak zvaným Arabským jarem – v Tunisu, Alžírsku, Libyi a Egyptě. Týká se i poměrů v Syrii a Iráku.
Po druhé válce v Iráku a svržení Saddáma Husseina udělali Američané chybu, že v zemi zůstali příliš dlouho. Iráčany byli zprvu vítáni jako osvoboditelé, ale když se snažili domácí situaci vést ve své režii, počáteční sympatie vůči nim opadly.
Jelikož Blízký a Střední východ je neurovnaností etnických vztahů stále výbušnou půdou, je to živné pole pro pokračovatele terorismu, kteří využili slabých vlád v oblasti a ustavili se sami jako autoritativní celek, pohrdající veškerou civilizací a snažící se ji zničit. To zvlášť na evropské půdě, která je v jejich bezprostředním dosahu a v níž vidí pole pro rozšíření svého vlivu.
Jednotný postup Západu vůči Islámskému státu, který na něj útočí, bude rozhodující pro jeho vlastní budoucí existenci.