Na začátku devadesátých let dnes už minulého století byla aktuální myšlenka zrušit všechny vojenské bloky a pěstovat v Evropě mírovou politiku, založenou na spolupráci dříve nepřátelských, naprosto rozdílných politických systémů.
Naštěstí Evropa ve spojení se Spojenými státy na toto lákadlo nepřistoupily. Snaha Ruské federace byla z dnešního pohledu jasná. Tím, že bude zrušeno centrální velení spojených armád NATO, Rusko získá jednoznačnou výhodu, protože žádná západoevropská vojenská síla nedokáže bez pomoci armády Spojených států ruskému tlaku odolat. Proto si Rusko mazaně získávalo přízeň tu Německa, tu Francie a snažilo se postupnou infiltrací „Putinových pěšáků“ do Evropy získávat vliv ve svých bývalých východních koloniích a tím znovu ovládat dříve ztracená teritoria.
Dnešní totalitně ovládané Rusko ovšem nepočítalo s tím, že se jeho arogantní vůli vzepře ukrajinský národ. Putin, který zřejmě už ztratil kontrolu nad sebou samým, se rozhodl řídit praxí Adolfa Hitlera a pod záminkou ochrany vlastního obyvatelstva okupovat části ukrajinského státu a jednoduše je připojovat k ruské říši. V rozhlasovém a televizním vystoupení se ještě odvolával na právo Ruska zasahovat všude, kde územní teritoria patřila k samoděržaví na konci 19. století.
Mluvit o možném začátku nové studené války je vlastně nesmyslné. Studená válka mezi Ruskem a Západem nikdy nepřestala. Gorbačov nenabyl ve své zemi takové síly, aby ruskou rozpínavost dokázal anulovat. Proto se lokální konflikty rychle začaly vyjevovat jako pokračování poziční války mezi Ruskou federací, ovládající přilehlá území a sjednocujícím se Západem, navíc spojeném v alianci NATO.
Občanské války v Súdánu, Libyi, Sýrii, Alžírsku, Tunisu, Egyptě a na dalších místech nejsou ničím jiným, než trvalou válkou o vliv mezi diktaturami a demokratickým světem. Je jasné, kdo koho podporuje a kdo za kým stojí.
Dnes je velmi nepravděpodobné, že i kdyby došlo na hranici mezi státy sdruženými v Severoatlantické alianci a územími ovládanými Ruskou federací k vojenskému střetu, že by tím byla vyvolaná jaderná válka. Právě vlastnění superničivých vojenských prostředků na obou stranách brání jejich použití. Je zřejmé, že v jaderném konfliktu by vzhledem k technické převaze bylo vítězství na straně Spojených států, ale důsledky zamoření planety by byly zničující pro celý svět. To si každý uvědomuje. Proto použití těchto zbraní je s jistotou vyloučené.
Ruská územní chtivost ovšem může vyvolat boje v oblastech ruského zájmu, zvlášťv Pobaltí (kromě samozřejmě nejohroženější Ukrajiny). Členy aliance Západu má ale NATO povinnost chránit s nejúčinnějším obranným nasazením. Součástí obrany euroatlantického prostoru je vytvoření dostatečné odstrašující síly na linii, kterou by se ruská armáda mohla pokusit narušovat.
Zdá se mi absurdní, že česká armáda chce na společnou obranu poskytnout jen čtyři stíhačky Gripen, když jich máme v pronájmu 14. Na co nám budou ostatní, aby práškovaly pole ? Souvisí to asi s nekoncepčností připravenosti České republiky orientovat svůj vojenský potenciál patřičným směrem. Daly by se jistě najít „osobnosti“, které nedostatečnost a špatnou orientaci bezpečnostního zajištění společného evropského prostoru a tím našeho území „zařídily“ - například pan Topolánek, pan Dalík, paní Parkanová, pan Barták a další, jim podřízení. Aby se tato nekoncepčnost změnila na jednoznačnou orientaci veškerými prostředky přispět k obraně společných západních hodnot, bude zřejmě určitý čas trvat.