Je zajímavé, jak u kolika dnes velmi populárních politiků začíná jejich životopis až po roce 1990. Jakoby předtím nic v jejich životě neexistovalo. Aby nic neexistovalo, museli by být až příliš mladí, aby si nic nemohli z minulosti připomínat. Pamatujících je jistě hodně, proto se náš normalizační režim pod patronací sovětských soudruhů mohl držet tak dlouho, jak se mu to, neštěstím mnoha postižených lidí, dařilo. „Dary“ této normalizační spolupráce máme před očima dodneška. Mnoho lidí svoji „normalizační“ minulost skrývá a prosazuje své ekonomické zájmy na úkor současné demokratické orientace naší země. To pokračuje a mnohé vztahy a minulostní vazby jen čekají na to, až „zmrazení aktiv“ pomine a zase začne „normální vztah“ veškerých kontaktů, na nichž byli všichni aktéři zúčastněni.
Postsovětské Rusko pod postupným propracováváním k vedení paranoidním diktátorem Putinem, který se ve svých zvrhlých snahách snaží přivést k znovuvzkříšení sovětské zřízení, napadlo demokraticky se konstituující nezávislou Republiku Ukrajinu a nezdařile se pokouší dostat ji pod svoji moc a svoje rozhodování nad jejím budoucím osudem.
V těchto případech českého domácího přístupu hraje zřejmě roli to, do jaké míry kdo z lidí, kteří mají pravomoc rozhodovat o nejbližším vývoji, je svázán tradičními vztahy k agresivnímu zloduchovi, o jehož záměrech mohli všichni zúčastnění dávno vědět. Přestože čas uhodil a pominula doba bratrských kontaktů našeho prezidenta Zemana s jeho ruským patronem (alespoň na oko - štó sdělať tavárišči?), sblížení s ruskými kanály pokračuje nadále. Aktivistů je tu pořád v tomto ohledu dost a pokud Rusku zůstane rozlehlý areál velvyslanectví v pražské Bubenči, i když budou vyhoštěni další „diplomaté“, prostřednictvím tohoto ohniska, krytého spřízněnými sociálními sítěmi, vstanou „noví bojovníci“. Sedmi členům současného početního stavu ambasády, nebo kolik jich tam je, by určitě stačila vila Tereza na pražských Vinohradech v sousedství Riegrových sadů, sídlo, jež jejich zastupitelství užívalo před druhou světovou válkou. Na váze reprezentace by to nic nezměnilo a naopak by to symbolizovalo význam, jaký neosovětská říše v současné době u nás má.
Jen je nutné, aby se na domácí půdě našla většinová skupina poslanců jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, kteří by byli schopni dávnými vazbami poznamenané pole nečinnosti rozhýbat a přimět ho k jednoznačnému rozhodnutí. Jestli byl areál bývalé Petschkovy vily vlivem Gottwaldovy vlády darován po druhé světové válce Stalinovi, o to větší je důvod ke konfiskaci, stejně, jako byl konfiskován majetek, získaný předtím nacisty. Zůstává otázka, zda s vývojem mezinárodní situace nenastane čas, kdy dojde k přerušení diplomatických vztahů našeho státu s fašisticky orientovanou, agresivní, Ruskou federací a jekékoliv uvažování o sidle budoucího diplomatického zastoupení bude naprosto zbytečné.