Andrej Babiš sám sebe charakterizuje jako schopného manažera, který je schopen vyřešit veškeré problémy související s veřejnou správou. Každý, kdo se potřebuje poradit, má jeho číslo mobilu a on je tím koncovým hráčem, řešícím s jasným pohledem do budoucna veškeré problémy, jež by se mohly telefonujících dotýkat.
Pan Babiš je ovšem ve velmi oslabeném postavení. K úspěšnému fungování svého kabinetu, jemuž předsedá, potřebuje výraznou podporu fondů Evropské unie. Bez nich by hospodářství České republiky nebylo schopné zajišťovat řadu důležitých projektů. Díky evropské podpoře se Česko dostává postupně na úroveň vyspělých evropských států a to se týká nejen podpory jím skrytě ovládaného Agrofertu (převedeného do svěřenských fondů), ale i podpory veškeré průmyslové výroby i zemědělské produkce.
Jak se ukazuje, ministerský předseda Babiš je ve vleku vrtošivého a zátočivého prezidenta země, Miloše Zemana, jehož hlásnou troubou je televizní stanice Barrandov, z níž každý týden vyhlašuje veřejnosti, ochotné ho vidět a poslouchat, své „fake news“. Pan Zeman by nejraději viděl, kdyby se Andrej Babiš zbavil přítomnosti sociálních demokratů ve vládě a přenechal součinnost svého kabinetu komunistům a fašistům. Hrát si na to, že pan Tomio Okamura (abych jeho jméno nepletl s jeho slušnými bratry) je příznivcem „přímé demokracie“, je totální nesmysl. Tomio Okamura je obchodník, který po několika ponikatelských nezdarech se rozhodl zúročit své záměry v politice a po prvotním „škobrtnutí“ se mu to podařilo. Jeho populistické výroky, vynášené bez jakéhokoliv pocitu zodpovědnosti, odpovídají duševnímu potenciálu těch, kteří jsou ochotni jeho tirády přijímat.
Zpětně k manažerským schopnostem pana Babiše. Má za sebou několik případů, kdy totálně neuspěl. Prvním byl pokus při předposledních komunálních volbách navrhnout na pražského primátora za hnutí ANO dříve zvoleného zastupitele tohoto úřadu, architekta Jana Kasla, kterého kdysi do funkce nominovala ODS. Ten to ovšem jasnozřivě odmítl, protože zjistil, že by měl „krýt záda“ paní Kleslové, prvotní reprezentantce a uskutečňovatelce záměrů Babišova hnutí. Pan Babiš se rozhodl ve stylu „kam nemůže sám čert, nastrčí bábu“ do náhradního postavení nominovat paní Adrianu Krnáčovou. Ta na rozdíl od arch. Kasla přijala paní Kleslovou za svoji „šedou eminenci“ o všem rozhodující až do doby, kdy paní Kleslová byla donucena pod tíhou dřívějších jí krytých netransparentních řešení magistrátního financování zodpovědnou funkci zástupkyně primátorky opustit.
Po posledních komunálních volbách se odporoučela paní Krnáčová s celým zastupitelstvem a její roli převzali Piráti se sdružením Praha sobě a Spojenými silami pro Prahu. Ti budou mít zřejmě mnohem víc poctivé energie prosazovat věci Pražanům prospěšné. Naopak neuspěl Babišův kandidát Stuchlík, který na kandidátce ANO nahradil na poslední chvíli původní jedničku Patrika Nachera. Pan Stuchlík měl pravděpodobně pomoct Andrejovi Babišovi v uskutečnění plánu na výstavbu vládního areálu v pražských Letňanech, jakési obdoby někdejšího soustředění papalášských bydlení komunistických pohlavárů ve frontě domů naproti letenské pláni. Pražský primátor MUDr. Zdeněk Hřib Babišův návrh odmítl s tím, že lepší bude finanční prostředky vložit na humanitární účely a dostupnost bydlení pro veřejnost.
Korunu všemu nasadil vrcholný manažer Babiš, když prohlásil, že podle grafu jím předloženém je současná vláda daleko nejúspěšnější v budování nové silniční sítě. Jako doklad uvedl přestavění nejfrekventovanější dálniční spojnice mezi Prahou a Brnem, což představil jako množství nových dálničních kilometrů. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu se skutečně za poslední období postavilo kilometrů nových dálnic pouze 14.
V době, kdy do Prahy přijeli auditoři Evropské unie, aby prošetřili střet zájmů ministerského předsedy, který čerpá dotace z evropských fondů, o jejichž užití zároveň ze své pozice rozhoduje, pan Babiš odjel na cestu po asijských zemích. Nečekal na případný požadavek kontrolorů k součinnosti při vyšetřování, jeho cesta se časově shoduje s termínem auditu. Na otázku, zda se tento vrcholný vládní činitel zmíní v navštívených státech o otázce respektu k lidským právům, odpověděl, že ne, protože tam jede „dělat byznys“. Co jemu osobně ten „byznys“ přihraje, je otázka budoucnosti.