Jde o poraženého kandidáta na post prezidenta České republiky Andreje Babiše a jím vedeného stylu volební kampaně. Vzhledem k tomu, jak ji vedl, mne napadl název článku.
Pan Babiš je široké veřejnosti znám jako naprostý popírač skutečností ohledně jeho angažovanosti ve strukturách tajné bezpečnosti komunistického státu i jako manipulátor ohledně svého majetku, získaného pomocí spřátelených komunistických struktur v podniku zahraničního obchodu, tak zvané pézetky.
V předvolebních debatách s dalšími kandidáty Andrej Babiš, exponent postsovětského zasahování, prezentoval veřejnosti svoje úsilí o zachování „světového míru“, dobře známého termínu ještě z komunistické totality. Ani slovem se nezmínil o zločinech, jichž se dopouští Putinovo Rusko na Ukrajině. Odmítl pomoc ohroženému Polsku, které by po záboru Ukrajiny postsovětskými vojsky bylo vydáno bez pomoci armád NATO napospas ruskému ovládnutí svého území tak, jako se stalo po útoku sovětských vojsk dohodou Stalina s hitlerovským Německem.
Pan Babiš se přihlašuje ke svému „příteli“ Erdoganovi, který soustavně svojí chytristikou vydírá západní spojence. Dalším jeho „kamarádem“ je maďarský premiér Orbán, který zřejmě sní o říši velikosti někdejšího miniimperia admirála Horthyho. Jejím vůdcem by se jistě rád pod ruskou patronací stal. Ne ovšem ve prospěch sjednocené Evropy.
Nesmyslné výroky pana Babiše ohledně funkce evropských struktur i jeho dřívější „hodnocení“ práce Evropského parlamentu ukazují na naprostou nekompetentnost tohoto člověka na místě nejvyššího reprezentanta České republiky v postavení prezidenta země.
Mylím, že i jeho předvolební vystoupení značilo, jaké nebezpečí pro demokracii by se v naší zemi skrývalo, kdyby byl zvolen za vrcholného představitele našeho státu. Je to člověk, který je závislý na neosovětských strukturách, skrytým způsobem se stará o prosazování sovětských zájmů a jak je zřejmé, blízcí jsou mu představitelé současné české komunistické strany i neofašistické sdružení Republika. To jsou vody, v kterých loví a doufejme, že brzy nebude mít co a kde lovit.
Pan Babiš nenašel odvahu, aby šel do otevřené debaty s takovými konkurenty, jako je Danuše Nerudová, Pavel Fischer, Marek Hilšer i Petr Pavel. K tomu není co dodávat a blízká budoucnost to bude hodnotit. Pokud teď nastane po dvaceti letech duchem obcházejícího komunismu ve společnosti atmosféra svobodného vydýchnutí, za to patří poděkování těm, kteří se o to nejpodstatnější měrou zasloužili.