Zpět

K tomu se nemohu vyjadřovat, nebudu komentovat

Často se setkávám v aktuálních rozhovorech lidí, kteří jsou veřejně činní, s tímto odkazem na určité události, o jejichž podkladu by se novináři rádi cokoliv důležitého dozvěděli, ale na něž, bez sdělení oslovených a informovaných osob, nemají možnost získání znalostí.

Oslovení se ovšem ke všemu úplně volně vyjadřovat nemohou. Je to pochopitelné. O některých věcech, jakkoliv k nim mají leckdy zřejmě vyhraněný názor, nemohou svůj pohled prezentovat bez rizika, že za svoje otevřeně říkaná mínění budou napadáni a jejich informace zpochybňovány. Snaží se sdělit své názory náznakovým způsobem. Kdo bude chtít, pochopí !

Jak se ale zdá, podstatná část volící veřejnosti má na své reprezentanty pohled jiný. Chce veřejně činné osoby razantní, u nichž nezáleží tak nad tím, co pronesou, hlavně když jejich hlas bude znít silně a rozhodně. Jestli budou mluvit pravdu, nebo si budou vymýšlet ve prospěch svého osobního postavení, záleží na nich a na jejich snaze ovlivnit spřízněnou veřejnost. Neplatí to jen pro naši zemi. Příkladem je v mezinárodním měřítku dnešní prezident Spojených států, Donald Trump, který chrlí o překot myšlenky často s protichůdným obsahem. Jeho personální rošády, výměny svých nepohodlných poradců a v nejdůležitější formě, výměna ministra zahraničí Tillersona (který se údajně vyjádřil o prezidentovi jako o blbci) za pana Pompea, připraveného stát za panem Trumpem, i kdyby to znemenalo likvidaci Spojených států jako země, hájící světovou demokracii, vypovídá o nekompetentnosti současného nájemníka Bílého domu.

Jedním z hlavních příznivců Trumpova klanu je český prezident Zeman, jehož sklon k autokracii je známý. Dále celý propagandistický aparát ruského prezidenta Putina, který se vehementně snaží ovlivnit světovou veřejnost ve prospěch novodobě nastolené domácí samovlády.

Cokoliv budou tito novodobí autokrati hlásat ve prospěch veřejnosti, mělo by být chápáno filtrem toho, co je jejich skutečným záměrem a cílem. Snad se společnost probudí, aby snahám osobního egoistického směru ve velké politice včas zabránila. A aby naopak leckdy opatrný, ale tím víc zodpovědný hlas nabýval vrchu a zároveň obecného dosahu.