Tyto dvě instituce mají jeden spojující prvek. Oba jejich šéfové měli svoji kariéru založenou za komunistického režimu a oba požívají zvláštní přízně současného prezidenta České republiky.
Za komunistického režimu v Československu se většina lidí divila, jak je možné, aby zemědělský podnik státního hospodářství byl tak výjimečný, že má nesrovnatelně úspěšnější výsledky svého provozu v kontrastu k obecnému výkonu zestátněné ekonomiky, když naprostá většina zemědělských družstev tápala v potížích, ať organizačních, nebo zpracovatelských.
JZD Slušovice byly případem naprosto výjimečným. Byly vybrány jako vzorové družstvo, které bude „výkladní skříní“ komunistického hospodaření, svojí podstatou se potácejícího v ustavičných problémech. Komunistické peníze neměly žádnou hodnotu už za Rozvadovem a těchto nesměnitelných papírů si mohl režim vytisknout, kolik chtěl. Protože potřeboval vizitku úspěchu, jednoduše je nalil především do Slušovic.
V obchodech nebyl toaletní papír, brambory, pokud byly k dostání, se prodávaly s patřičným přídavkem toho, co pole dalo, dlouhé fronty občanstva v obchodech a před nimi němě sdělovaly, jak na tom stát je, ale Slušovice byly skleníkem „socialistických výdobytků“.
Pamatuji si na případ, kdy jedna paní, jíž zelinář hrnul patřičný přídavek hlíny do nakupovaných brambor, si dovolila ozvat se, že snad by tam ta prsť být neměla. Prodavač pohotově reagoval slovy - „to snad chcete, abychom vám ty brambory ještě myli“.
Zkrátka, Slušovice byly jedinečné a myslím, že není náhodou, že jejich stárnoucího bosse, dříve soudruha, dnes pana Čubu, vyznamenává pan Zeman coby prezident republiky.
Podobné je to s panem Babišem. Jak na to šel po revoluci ? Jak se domohl tak obrovského majetku, když do revoluce neměl nic, nebo téměř nic ? Není to s jeho komplexem podobné, jako s „podnikáním“ pana Čuby před revolucí ? Velká privatizace „dělala divy“. Rozsáhlý podnik Agrofert zasahuje do všech sfér hospodářského vývoje a současný prezident republiky, který tak stojí za dřívějším protekčním střediskem Slušovice, stejně stojí za Babišovým komplexem.
Svým způsobem je možné říct, že Babišův komplex je (doposud) stejně chráněným územím, jako byl dříve agrokombinát Slušovice. Andrej Babiš ve funkci ministra financí může mnohé ovlivňovat ve prospěch svých firem a v podstatě „šít“ finanční daňové a správní vyhlášky na svůj „kabát“. Mnohé na sebe pan Babiš prozrazuje sám. Když poslanecká sněmovna tlačí na znemožnění vlastnictví průmyslového komplexu osobám v ministerských funkcích, řekne prostě, tak se toho vzdám, vytvořím svěřenecký fond, a až skončím s vládní politikou, zase si to všechno vezmu zpátky.
Pan Babiš nechce, aby Evropská unie zasahovala do určení domácího výběru DPH a tím „vnitřních státních záležitostí“ ale vůbec mu nepřekáží, aby si vybral prostředky evropského fondu na vytvoření svého „Čapího hnízda“, u něhož následně zapíral, kdo je vlastně jeho tvůrcem.
Pánové Čuba i Babiš mají svého patrona, současného prezidenta České republiky. Nebudu komentovat, co to pro naši zemi znamená.