V 19. století vyslovil německý kancléř Otto von Bismarck větu - „Kdo je pánem Čech, je pánem Evropy“. Češi sami z tohoto poznatku nic neměli, kancléř Bismarck myslel především na soupeření Rakouska a sjednoceného Německa o dominaci nad střední částí evropského území. Tato věta vycházela z politické zkušenosti ostříleného odborníka a inspirovala svojí vahou více politických následovníků.
Už léta před druhou světovou válkou se ve vinohradské vile Tereza, tehdejším sídle sovětského vyslanectví, spřádaly plány komunistické rozvědky, jak ovládnout zeměpisný prostor po rozpadu Rakousko-Uherské říše a jak dostat nedávno zrozenou Československou republiku pod svůj vliv. Stalin samozřejmě využíval poznatků svých zpravodajských služeb a po konci druhé světové války jich použil pro získání nejen Čech, ale celého Československa, což pro něj znamenalo předstupeň k budoucí snaze o ovládnutí celého evropského území.
Spojené státy uskutečnily pro válečným konfliktem postiženou Evropu plán ministra zahraničí Spojených států, George Marshalla, což znamenalo poskytnutí výrazné pomoci strádajícím zemím rozhodnou podporou dostat se z poválečných potíží. Tato iniciativa byla Sovětským svazem na jím dosažených územích odmítnuta a uplatnilo se jen sovětské rozhodování o osudu jím obsazených území.
Ruskému prezidentu Putinovi je líto, že došlo k rozpadu Sovětského svazu. Považuje to za největší katastrofu 20. století. Rád by jeho oblast působnosti znovu rozšířil a sám by se jistě deklaroval jako obnovitel dřívější říše.
Ve středu ruských mocenských zájmů je v současné době velmi zranitelná Česká republika. Rusko má na její směřování zřejmě podstatný vliv, dokumentační materiály na hlavní představitele jsou pravděpodobně dobře uloženy v moskevských archivech.
Ve světle těchto skutečností proběhlo v České republice druhé kolo prezidentské volby. Vzbudilo značné rozpaky. Podle hlasů odevzdaných v prvním kole se zdál být jasným favoritem demokratický kandidát Jiří Drahoš, protože ho podpořili všichni hlavní konkurenti, nezvolení v prvním kole. Přes to, co se začíná nyní šířit, že prof. Drahoš byl nevýrazný v projevu i v jistotě, jsem přesvědčený, že při slušně vedené kampani ze strany jeho soupeře by náleželo panu Drahošovi jasné vítězství. Místo slušnosti byla republika zamořena spoustou zavádějících a manipulačních poutačů, propagujících stávajícího prezidenta Zemana a odrazujících od Drahošova zvolení.
Projevuje se podivná hra určitých antidemokratických seskupení osob, které podle různých známek pomáhají prosazování ruských zájmů ve středoevropském prostoru, což má původ zřejmě ještě v předrevolučních režimních vazbách. To podstatně ovlivňuje demokratický vývoj naší země. Tyto skupiny, pravděpodobně velmi početné, mohou, jak je patrné, podstatným způsobem manipulovat demokratickou státní orientaci a torpédovat politické dění.
V tomto duchu se nesly čtyři prezidentské volby po funkčním období, kdy úřad zastával Václav Havel. Prezidentskou funkci získali postupně dvakrát za sebou hlavní protagonisté Prognostického ústavu, založeného Lubomírem Štrougalem na popud sovětského vůdce Jurije Andropova, ing. Václav Klaus a ing. Miloš Zeman. Okolnosti jejich zvolení jsou dostatečně známy, včetně doprovodných „akcí“ jejich týmů. Staré struktury omládly. Stačí dodat jim živnou půdu.
Pokud chce demokratická společnost v budoucnu uspět, musí se na způsoby soupeření se „zájmovými seskupeními“ provázaných minulostních vztahů dobře připravit.