Toto jméno možná nikomu, kdo je účastníkem ustavičného běhu za novými a novými aférami, nic neřekne. Je to ale v současné době předseda pražského vrchního soudu, člen předlistopadové KSČ, JUDr. Jaroslav Bureš.
Je to právník, který byl po určitý čas ministrem spravedlnosti ve vládě Miloše Zemana začátkem dvacátého prvního století. Problém právní solidnosti je v tom, že funkci předsedy Vrchního soudu v Praze 2 zastává bývalý komunista, který byl soudcem v druhém pražském obvodu už v roce 1986. Tam si samozřejmě mohl vytvořit určitou „klientelu“ šedé ekonomiky, vůči níž má určité závazky. Tomu pochopitelně odpovídají rozsudky, nad nimiž nezávislé veřejnosti leckdy nezbývá, než kroutit nevěřícně hlavou. Vůbec to neznamená, že by pan předseda někoho „ovlivňoval“, stačí, že podřízení znají názor představeného.
Před časem paní JUDr. Benešová mluvila o justiční mafii. Zdá se mi, že její slova odpovídají realitě. Galerie moderního umění DOX uspořádala nedávno výstavu pod názvem „Malík urvi“. Jinotaj tohoto slovního spojení je, když si ho každý řekne několikrát rychle za sebou, víc než jasný. Tato výstava mapovala v grafickém provedení členstvo našeho současného soudnictví, jež bylo „zapleteno“ s minulým režimem. Bohužel, díky příslušným protektorům, je stále ve funkcích spousta vykladačů totalitního „práva“, kteří by měli být odkázáni na soukromou praxi. Ať si obhajují klienty, zatížené komunistickou minulostí. V žádném případě by ale neměli být členy právního systému zastupujícího Českou republiku.
Jak je znát, stále visí ve vzduchu spojení JUDr. Vesecká – JUDr. Rampula a JUDr. Grygárek. Zřejmě pořád v návaznosti na duo JUDr. Němec – JUDr. Blažek. Pravděpodobně se někdejší státní zástupci, dnes soukromí advokáti, kteří by ve svém bývalém působení zastupovali ne demokratický stát, ale své totalitní „kamarády“, stále cítí být „pevní v kramflecích“. Je otázka, jak dlouho toto ovládání českého právního řádu vydrží. Zatím se zdá, že spojení „bratrstva černé pracky“ je dost silné. Viz mírný rozsudek nad bývalým číšníkem Janouškem, který opilý úmyslně srazil ženu svým automobilem a odešel s tříletým trestem vězení, při čemž rozhodnutí soudu obdržel ve svém chorvatském letovisku. Podle policejních odposlechů tento bývalý zaměstnanec národního podniku Restaurací a jídelen v podstatě řídil chod pražské magistrátní radnice za „primátorování“ MUDr. Pavla Béma a zřejmě nejen jeho.
Jsou tu další neuvěřitelná rozhodnutí pražského vrchního soudu, například v případu Nagyová a pražského státního zastupitelství v obvinění činovníků magistrátu hl. Města Prahy, bývalého primátora Bohuslava Svobody a současného primátora Tomáše Hudečka. Přitom hlavní „ryba“, někdejší primátor Pavel Bém, zodpovědný za manipulace ve financování předplatních městských karet, je podle státní zástupkyně Máchové bez poskvrny „jako lilie“.
Zajímavé je, že současná ministryně spravedlnosti Válková se k těmto případům tváří jako „mrtvý brouk“ a zbavila se svých náměstků, kteří by jí jistě k logické orientaci byli nápomocni.
Úplně jasná je jedna věc. Stávající „Augiášův chlév“ je třeba do důsledků vymést. V tom držím palce nejvyššímu státnímu zástupci JUDr. Pavlu Zemanovi a vrchní pražské státní zástupkyni JUDr. Lence Bradáčové. Doufám, že budou mít dost odvahy, aby do současného právního marasmu zasáhli a dali tak občanům na vědomí, že spravedlnost v naší zemi je nezávislá a vymahatelná.