Odpověď dám okamžitě po řečnické otázce v titulku. Čím dá se vyjevuje, že současný prezident České republiky, Miloš Zeman, vyvíjí své úsilí v neprospěch evropského celku, jehož jsme spojencem a přirozeným partnerem, ale ve prospěch našeho bývalého protektora, sovětského Ruska. Čím to je, že nejvyšší představitel země, která je už dnes pevně ukotvená v organizačních strukturách západního spojenectví, se ustavičně pokouší toto spojenectví narušovat a negovat ?
Jeho osobní spojení se světem komunismu v pevninské Číně a jeho hybridní formou Putinova diktátorského vedení moci v postkomunistickém Rusku dává znát, kde hledá své spojence ve svém názorovém světě a tím politickém působení. V demokraticky spravované Evropě o tohoto pána, který nemá jiného příznivce, než maďarského premiéra Viktora Orbána, jehož autokratické způsoby vlády sleduje celá EU, nemá nikdo zájem. Není to politik, s nímž by bylo možné se na čemkoliv smysluplném, co by nepoškozovalo vývoj společné Evropy, dohodnout.
Osobně je tento člověk, myslím, vedený myšlenkou (ostatně ne novou v jednání předchůdců), - „když nemůžu být tím nejlepším, alespoň budu tím nejhorším“.
Pan Miloš Zeman si osobuje pravomoci, jež mu vůbec nepřísluší. Představuje si, že zvolením částí veřejnosti, která se chtěla zúčastnit přímé prezidentské volby, se mu automaticky dostává možnost autoritativně rozhodovat o veškerých krocích, jež česká vláda podnikne a být v konečné fázi rozhodujícím arbitrem nad jejím konáním.
Sovětizované Rusko samozřejmě nespí a vyžaduje na svých nohsledech, napomáhajících mu ve snahách rozbourat evropské společenství, naprostou loajalitu. Proto maďarský premiér Viktor Orbán, kdysi zřejmě aktivista komunistických Kádárovských struktur a pozdější buřič na veřejných shromážděních, se mohl stát Zemanovým blízkým spojencem. Archivy KGB, udržované a opatrované Kremlem, by asi mohly o mnohém vypovídat. Pozornosti ruských tajných služeb určitě nemohl uniknout nikdo, kdo trochu vyčníval a na něhož by nemohla být upřena pozornost.
Snahy Miloše Zemana o destabilizaci českého demokratického prostředí a jeho institucí je všeobecně známo – negace a očerňování šéfa tajných služeb Koudelky, snaha zamezit vydání ruského špiona Nikulina do Spojených států a podržení kryptokomunisty Staňka ve funkci ministra kultury přes prokázanou neschopnost řídit tento rezort. To ale pana Zemana nezajímá, sám o kulturní sféře má vědomí, že jde o „pražskou kavárnu“, dál patrně jeho znalosti nedosahují.
Limit pana Zemana v jeho postavení bude dán milostí jeho protektora, Vladimira Putina.