Titulek je bez otazníku. Možná by název článku otazník snesl, ale spíše než otázka jsou důležité možnosti. Podstatným ukazatelem situace je „klání“ naší současné politické reprezentace. Ve vládní koalici to skřípe. Ve skutečnosti byla asi jediným možným řešením proti bezvýchodnosti takzvaně „pravicového vládnutí“, při jehož pokračování by se Česká republika naprosto vyřadila z možnosti být brána jako seriózní partner ve společnosti spojené Evropy.
Kdo ale byl v této aktuální koalici vygenerován ? Vedle tradičních politických partnerů, sociálních a křesťanských demokratů se stal třetím do hry a pravděpodobně tím nejdůležitějším, za minulého režimu zaměstnanec Podniku zahraničního obchodu, novodobý podnikatel Andrej Babiš. Protože se stal členem nové vládní koalice, prosadil si jako předseda hnutí ANO post ministra financí. Podporu si zajistil populistickými prohlášeními o stíhání daňových úniků a jednoduchými proklamacemi o tom, jak „to zařídíme“. To vše mu procházelo až do kauzy Čapí hnízdo. Protože jako dnešní miliardář neměl nárok na čerpání Evropských fondů pro podporu malých a středních podniků, jednoduše rozdělil svůj vklad do projektu na několik osob rodinné přízně, aby se na dotaci kolem investovaných padesáti milionů české měny dostal. Bude zajímavé sledovat, jak se bude situace ve vládní koalici vyvíjet dál.
Na politický vývoj České republiky má významný vliv postoj prezidenta země Miloše Zemana, patrně pozorně sledovaného neosovětskou rozvědkou. Český prezident jedná, jak se na jeho vystoupeních vyjevuje, naprosto ve shodě se zájmy současného prezidenta Ruské federace, Vladimira Putina.
Jak sociální demokraté, tak křesťanští lidovci nechtějí vládní koalici zbourat, protože alternativou by bylo jmenování Andreje Babiše ministerským předsedou.
Pokud by se dnes konaly parlamentní volby, Babišovo hnutí by zřejmě zvítězilo a protože Andrej Babiš je přiznávaným favoritem Miloše Zemana a je známá jejich společná „slabost“ pro ruského partnera, po dalších úspěšných volbách pro Zemana a Babiše by vůbec nebylo pochyb o tom, jaký kurz by naše země nabrala.
Přejdu k opozici, jež by mohla aspirovat na převzetí politické zodpovědnosti v našem státě. Tato opozice si zavřela dveře skandály před posledními parlamentními volbami. Její nejsilnější článek, strana TOP 09, hájí ústy svého lídra, Miroslava Kalouska, naši západní orientaci. Jeho slova jsou mi nanejvýš blízká. Znám ale jeho dřívější škrtomanské chování, naprosto nezodpovědné k většinové populaci, jíž pravděpodobně jednoduše pohrdal. Dalším politickým představitelem opozice je současný předseda ODS Petr Fiala. Když sleduji jeho veřejná vystoupení, nemohu věřit tomu, že se jedná o slova bývalého rektora brněnské Masarykovy univerzity. Tak demagogické účelové slepence může vyslovovat jen člověk, který naprosto rezignoval na svoji akademickou příslušnost a dal se k dispozici politickému a tím hmotnému kalkulu. Jestli je ovšem univerzitním lektorem pan Konvička na Jihočeské univerzitě a další „pedagogové“ působili na jiných vysokých školách, ničemu se v naší zemi nedivím.
Jak tedy z tohoto „začarovaného kruhu“ ven ? Je to známé z historie naší země, kdy se po parlamentních volbách roku 1935 všechny demokratické strany spojily, bez ohledu na pravici a levici, aby zabránily (naneštěstí jen na několik let) urychlené anexi československého území nepřítelem.
Dnes jsme v podobné situaci, ačkoliv si zřejmě většina z nás neuvědomuje společné nebezpečí. Jestli se prezident Zeman bude moct znovu ujmout po vítězných volbách funkce hlavy státu a po parlamentních volbách pověří sestavením vlády Andreje Babiše, nastane u nás stav podobný dnešní politické situaci v polské společnosti. Rozdíl je ovšem v tom, že Poláci naprosto odmítají patronaci Ruska nad svým územím, které budou hájit společně s armádami NATO.
Záchranou naší společnosti by byla shoda demokratických stran od pravice na levici k udržení demokracie v našem státě. Nejsem si ovšem jistý, zda osobní zájmy jednotlivých lídrů nepřeváží nad zájmy celospolečenskými a zda se nakonec neoctneme opět v neosovětském područí.