Před pár dny jsem se setkal při rodinné oslavě se synovcem, který je ostříleným cestovatelem, zvlášť v oblasti Kašmíru, místech, kde se prolíná hinduistická víra s islámem.
Pro jakéhokoliv návštěvníka těchto míst je nutné s těmito skutečnostmi, vyplývajícími z rozdílné víry, praktikované domácími skupinami obyvatelstva, počítat a nesnažit se jakýmkoliv způsobem ustálené a tradiční zvyky narušovat a ovlivňovat. Jsem prostě na půdě, náležející jiné kulturní oblasti, než je ta, kterou dobře znám a v níž vím, jak se volně pohybovat, aniž bych překážel jiným, kteří jsou ve svém prostředí doma. Synovec rozvíjel teorie znalostí o právu šaríja a o tom, čím tento ideologický výklad společnost, obývající určité území, na němž vládne, zdůvodňuje. Respekt k místním zvyklostem je ovšem obapolný. Platí pro ty, kteří chtějí území, na němž jsou zvyklí žít a kde platí určitá pravidla společenských zvyklostí, opustit a vydat se na cestu případného lepšího existenčního zajištění. Jestliže chci opustit zemi, v níž jsem doma a přemisťuji se do oblasti, která je odlišná od míst, v nichž se doposud trvale pohybuji, musím ctít zvyklosti daného území a nesnažit se prosazovat si, aby se vše mým potřebám přizpůsobilo. Mohlo by to znamenat nárůst xenofobních nálad a případného násilí vůči příchozím ze strany nacionalistických skupin domácího občanstva, které nestojí o to, aby se pod tlakem přistěhovaleckých skupin veškeré prostředí, na něž je zvyklé, jakýmkoliv způsobem měnilo.
Vezměme vše ale „z gruntu“. Odkud pochází jistota mezinárodně verbovaných teroristů zakládat tak zvaně Islámský stát ? Tento samozvaný Islámský stát profituje z postavení Ruské federace, bývalého Sovětského svazu, na mezinárodní scéně. Rusko, těžce oslabované mezinárodními sankcemi, protože prodlužuje okupaci Krymu, geopolitické části Ukrajiny, hledá zoufale spojence kde se dá. Pokouší se, mimo probuzení jakési Euroasijské unie, která by zahrnovala kromě komunistické Číny navíc Indii, ještě expandovat do jiných kontinentů, například do Jižní Ameriky, kde si ruský vládce Putin vyhlédl Brazílii. Komunistická Kuba asi nepřipadá, kvůli politické bezvýznamnosti, ruskému vládci dostatečně přitažlivá k tomu, aby ji zahrnul do svého politického „zeměpisu“.
Kámen úrazu je v tom, že neosovětský představitel odmítá ve prospěch budoucího „srozumění“ jednotné platidlo. Jedno, zda jde o dolar či euro. Prosazuje na konferenci „interkontinentálního sblížení“ návrat k národním měnám. Pro skupiny podnikatelů, operujících v mezinárodním měřítku, jde o naprosté ztížení finančních převodů, protože obchodníci jsou nuceni všechny transakce přepočítávat. Ruská skutečnost ukazuje na to, že pokud vítězí ideologie nad logikou, veřejný prospěch má smůlu.
V záloze geopolitického a zároveň ideologického boje proti Západu stojí právě Islámský stát, který je zásoben zbraněmi všech tonáží a kalibrů, pocházejících z Ruska. Současná Ruská federace, tlačená západními sankcemi, snižuje své rozpočty ve všech ohledech. Na jediný spoleh se může dnes ještě obrátit, na protizápadní extrémisty, kteří jsou stále činní a ochotní ke všemu, pokud jim jejich návodčí určí. Samozřejmě je to i do budoucna pro Ruskou federaci nebezpečné. Samovládce Putin si ale může říkat, až se nám s pomocí extrémistů jakéhokoliv druhu, naladěných proti Američanům obecně, podaří ovládnout Západ, sami si s nimi poradíme. Nikdo nám už nebude klást nějaké humanitní překážky. Nahážeme na ně jednoduše několik atomových, případně vodíkových, bomb a pomůžeme jim dostat se najednou k Alláhovi, po čemž stejně všichni touží. Jen nemají možnost vybrat si to najednou a my, novosovětští lidé, jim to umožníme. Ve všech ohledech, chmurné vyhlídky.