Od raného mládi jsem se vždy zajímal o fotbal a samozřejmě v té souvislosti vnímal jeho pravidla jako kritérium sportovní cti. Můj text bude o současném mistrovství světa Pochopitelně každé mužstvo, participující na vrcholovém klání, se snaží předvést, jaké jsou ve skutečnosti jeho kvality. V rámci sportovního zápasu se ovšem předpokládá, prostředkem soupeření bude čestný boj. To se v úvodním střetu Brazilců s reprezentací Chorvatska neukázalo. Japonský rozhodčí z doposud neznámých důvodů nepokrytě stranil Brazilcům a jeho rozhodování na hřišti je jednoznačně nutné považovat za skandální. Proti Chorvatům nařídil za stavu 0 : 1 pro jejich reprezentaci nesmyslnou penaltu za smyšlený „faul“. Poté jim neuznal regulérní gól, kdy brazilský brankář skákal na míč později, než ho výskokem dosáhl chorvatský útočník bez jakéhokoliv ataku na gólmana.
Další brazilský úspěch byl dosažen po faulu útočícího hráče na chorvatského obránce, čehož si sudí vůbec „nevšiml“. Předpokládám, že zmanipulovaný výsledek utkání bude důležitým předmětem jednání mezinárodní fotbalové federace FIFA. Je nebezpečím, že takováto „hra“ s výsledky bude na současném mistrovství světa ve fotbale pokračovat a že lidé, kteří jdou za fotbalem pro jeho sportovní význam a soutěžní čest, budou těžce zklamáni.
Brazilie je ve stavu, kdy fotbalumilovný národ kypí nespokojeností nad přemrštěnými výdaji za zbytečnou rekonstrukci stadionů, na nichž se odehrávají mistrovské zápasy a brazilská prezidentka zoufale potřebuje nějakou injekci pro převedení národa na jiné myšlenky, než jsou kritiky za zbytečně utracené peníze ze státního rozpočtu, jež by mohly být věnovány na daleko společensky účinnější věci, než „úpravy“ sportovních arén. Možná, že se japonský rozhodčí rozhodl vyjít brazilským oficiálním místům vstříc a řekl si, že když se postaví za domácí celek, nic nezkazí.
V tom je ale konkrétní „jádro pudla“. Dnešní fotbal necharakterizuje nic víc, než hra o peníze. Stačí připomenout roztomilou inscenaci „Ivánku kamaráde…“ z našeho „sportovního“ prostředí. Proč například bylo budoucí mistrovství světa svěřeno Kataru, který sám v tomto sportovním odvětví nic neznamená a jeho sportoviště jsou soustředěna tak říkajíc „na pětníku“ ? Jednoduše z takového příjmu čerpání nafty je možné trochu odsypat mezinárodní fotbalové federaci. Ta je natolik devótní, že přistoupí na cokoliv, i kdyby na sobě měla „udělat uzel“.
Osmdesát let není zase tak dlouhá doba, aby se vytratila veškerá kontinuita. Roku 1932, ještě před nacistickým záborem Německa, ale deset let po instalaci fašistického Mussoliniho režimu v Itálii, bylo rozhodnuto na mezinárodním kongresu FIFA, že budoucí mistrovství světa se v roce 1934 uskuteční v Itálii. Sledem událostí se rovněž stalo, že mužstvo Československa, které v semifinále porazilo tehdy už nacistické Německo, stane ve finálovém zápase proti italskému celku.
Před rozhodujícím zápasem, který měl rozhodnout o budoucím mistru světa, byl pozván švédský hlavní rozhodčí k fašistickému diktátorovi Mussolinimu do jeho lóže, aby si spolu „přátelsky pohovořili“ o nutnosti vést boj o sportovní čest. Švéd Eklind před osmdesáti lety je zrovna tak zodpovědný za manipulaci výsledku sportovního zápasu, jako dnes japonský soudce, jehož jméno je asi zbytečné do budoucna si pamatovat.
Doufejme, že v souboji peníze versus sport zvítězí nakonec to druhé.