V současné době se snáší na předvolebních setkáních vajíčkové smrště na řečníky, nebo spíš na řečníka, jednoho ze dvou hlavních politických seskupení ve státě.
Čím to, že se z násilnictví, na jaké jsme zvyklí při fotbalových utkáních, na kterých není dobře zajištěna pořádková služba a jež je veřejností takřka jednomyslně odsuzované, stal hit politických mítinků ?
Odpovědí by mohlo být, že naše polarizovaná a silně zideologizovaná společnost začíná projevovat výrazný sklon k fašizaci. Co je nepřípustné na sportovním zápase, naopak se připouští na názorovém kolbišti ve snaze potlačit a zdeptat protivníka. Je ale jiný sportovní výkon dvou soupeřů a jiné názorové soupeření odlišných politických směrů ? Není zde střet v diskusi a myšlenkové konfrontaci vytěsněn fyzickým útokem pro totální zničení partnera namísto užití demokratických, civilizovaných prostředků ?
Vůbec už nechápu, jak v demokratické zemi, dvacet let po renesanci demokracie, může mít někdo soudný z takových hrubostí radost a potěšení. Řekl bych dále, že je nutná značná dávka nedostatku sebevědomí v myšlení lidí, kteří ať už ze své vůle, nebo za úplatu od někoho, komu to může nahrávat, takovéto ostudné věci jsou schopni provádět.
Politické násilí má svoji historii. Abych do ní ale nezabředával příliš, stačí omezit se na dnes už minulé století, jež bylo násilnické mimo jakékoli představy doby krátce předcházející. Dnešní projevy názorové nesnášenlivosti, zřejmě kolektivistickým třeštěním motivované, mají svůj původ v uplynulých časech, kdy totalitní ideologie ovládaly naše společenské prostředí a kdy každý odlišný názor byl pronásledován.
Právě ustavení demokratických poměrů v první čtvrtině 20. století v Evropě vyvolávalo odpor sil, orientovaných diktátorsky. Postupně tento protitlak vedl k erozi násilí na celém světě a k zatažení do globálního konfliktu. Od časů Dzeržinského Čeky a jeho bojůvek v Rusku, fašistických Mussoliniho oddílů v Itálii, Hessových úderných jednotek S A v Německu až po Francovu španělskou falangu, všechny tyto manifestace síly a nesnášenlivosti měly záměr potlačit veškeré projevy svobody a neideologického, nezávislého myšlení.
Takováto hnutí nebývají zpočátku příliš početná, ale tím, že útočí na pudy nízkosti, odrážející naneštěstí nálady dost velké části společnosti, získávají čím dál větší podporu veřejného mínění. Nabízejí rychlá a účinná řešení, přičemž to, že vůbec nerespektují obecná práva a formulují jen násilí, hodně lidem uniká, nebo to v dané chvíli nepovažují za důležité. Neuvědomují si, že potlačování svobody jiných se může zakrátko týkat jich samých.