Jsem překvapený, kolik lidí u nás se cítí ohroženo Evropskou unií a nakolik podléhají všeobecně rozšířené demagogii, již šíří ekonomická skupina, soustředěná kolem Václava Klause a s ním stojící “v jednom šiku”.
Když dnes potkávám některé známé, říkají mi - “ještě že nemáme Euro, to bychom na tom byli teprve špatně.” Vidím to jinak. Kdybychom se stali členy eurozóny, naplno by se projevilo, proč jsme na tom tak. Ekonomičtí příznivci prezidenta Klause, který je za celý posttotalitní ekonomický vývoj u nás zodpovědný, nejsou nakloněni přijetí společné evropské měny, protože by byli nuceni naprosto přehodnotit příjmovou a výdajovou politiku státu. Všeobecně doléhající fenomén finančních potíží, postupně zasahující státy společné Evropy, dokazuje jednu věc, naprosto odlišující Evropu od našeho postkomunistického “skanzenu”. Příčinou není nějaké plýtvání a rozhazování peněz, což by nebylo možné v soustátí, navyklém na důkladnou kontrolu čerpání finančních prostředků. Ekonomicky velmi silná spojená Evropa je schopna řešit potíže všeobecnou pomocí, to se ale ovšem týká oblastí, jež se cítí být upřímně součástí společného prostoru a účastní se na jeho aktivitách. Příčinu těchto potíží zmiňuji v následujícím odstavci.
Spojená Evropa, nejdříve šest, potom dvanáct zemí, věnovala ve velké míře prostředky, plynoucí z daňových příjmů států, patřících ke společnému prostoru, na podporu všeobecné prosperity, sociálně tržního systému. To znamená, ocenění pracovního vkladu občanstva, patřícího ke sféře, vytvářející skutečné hodnoty - na předním místě v oblasti vzdělávací a vědecké. Od toho se samozřejmě odvozují další kategorie - sociální, zdravotní i umělecká.
Rozšiřující se prostor společné Evropy, dnes více než dvakrát tak veliký oproti původní dvanáctce, jež má počtem hvězdiček Evropská unie na své vlajce, je v současné době hospodářsky a tím prosperitně nevyvážený, což přináší nutnost podpor a různých regulačních opatření.
Jelikož určování pravidel využívání prostředků, plynoucích z daní a tedy příjmů států společného prostoru není doposud pro nikoho závazné, je ve společném hospodářství stále hodně nesrovnalostí. Evropská unie má ve svých rezervách obrovské množství prostředků, jež jsou střádány pro těžko předvídatelné výkyvy hospodářského vývoje a funkcí všech návazných institucí, jež EU svojí organizací spravuje a řídí. Proto je schopna částem společného prostoru, jež se dostaly do potíží, poskytnout účinnou pomoc.
Naše republika se řídí jiným motivem - každý si pomoz sám. Je to za cenu oddělení domácích ekonomických poměrů od vyspělé Evropy udržováním tří čtvrtin obyvatelstva na nízkých osobních zaměstnaneckých příjmech, naprosto nesrovnatelných s platovou úrovní partnerských zemí EU. Úzká skupina “podnikatelů”, majících přednostní přístup jak ke státním, tak komunálním zakázkám, odčerpává na všech úrovních prostředky státního rozpočtu. Tím se země dostává do stále hlubších finančních ztrát. Velká část hospodářství stojí na korupčních vztazích a na důsledném vyšetření ekonomické kriminality nemají státní instituce zájem. Za těchto okolností je nemožná jak těsnější spolupráce s orgány Evropské unie, tak navíc je těžko představitelný vstup do eurozóny.