V poslední době byly přijaty naší poslaneckou sněmovnou dva kontroverzní zákony. Protože k jejich schválení došlo v poměrně krátké době po tom, kdy byly oba projednávány poslanci Europarlamentu, zmiňuji se o nich. Jeden byl přijat v souladu s rozhodnutím orgánů Evropské unie a to takzvaný protikuřácký zákon, druhý, zákon o volném držení palných zbraní, jak o něm rozhodli naši parlamentní zastupitelé, je v rozporu s míněním spojené Evropy.
V prvním případě se jedná o unijní evropské rozhodnutí, které zakazuje tabákové kouření na jakýchkoliv místech, kde by to mohlo omezit vůli občanů dýchat nezamořený vzduch. Zde se naši parlamentní poslanci rozhodli spojenou Evropu následovat.
Pokud v jedné řadě nechceme stanovit limit na koncentraci škodlivých zplodin a omezit denní provoz automobilů, který se nejvíc podílí na zamoření ovzduší, musíme asi najít jiné a tolerantnější cesty k omezení vlivu cigaretového kouře, než zakázat kouření tabáku úplně všude na veřejných místech.
Chápu, že je správné zakázat kouření v restauračních zařízeních, v kancelářích a na místech shromažďování většího počtu zaměstnanců, kterým může cigaretový, doutníkový nebo dýmkový tabák vadit. Souhlasil bych ale s tím, aby se protikuřácký zákon netýkal soukromých klubů, vinoték a malých kaváren, jež jsou na tabákovou klientelu zvyklé.
Druhý zákon, který prošel sněmovnou, je o nošení zbraní v České republice. Europarlament se nedávno usnesl na zákazu volného nošení poloautomatických zbraní s opakovaným nabíjením, jež mohou ohrožovat veřejnost na všech přístupných místech. Je to pochopitelné, v demokraticky spravovaných zemích by měla stačit na bezpečný pocit obyvatelstva policie a armáda.
Obavu institucí Evropské unie naprosto sdílím. V Německu a Rakousku jsou statisíce imigrantů, kteří hledají uplatnění a to jakýmkoliv způsobem. Aby tito lidé měli možnost nosit zbraně všeho druhu, je pro hostící společnost nanejvýš nebezpečné. Tento zákaz se pak v demokratickém duchu týká veškerého obyvatelstva, i domácího.
Nechápu ovšem, proč se Česká republika tak snaží, aby obhájila „domobranecké“ opatření o legalizaci veškerých zbraní. Na našem území je dvanáct imigrantů. Proti komu bude naše novodobá „milice“ území státu bránit ? Zatím vím o případech napadení škol nějakou paní a následně pomatencem (v obou případech Čechy), o útoku duševně nemocné ženy (Češky) v supermarketu, nebo rychlopalnou zbraní vybaveným střelcem (rovněž Čechem), který si ve venkovské hospodě chtěl vyřídit nějaké účty a vystřílel kvůli tomu polovinu sálu.
Můj názor je, že bychom se neměli v bezpečnostních opatřeních distancovat od spojeneckých rozhodnutí a v tomto případě naopak postupovat v souladu s rozhodnutím Evropské unie.