Nevím, odkud termín ďábelská koalice pochází, je ale, myslím, velmi trefný. Je užíván pro pojmenování spojení hnutí předsedy vlády podnikatele Babiše ve spojení s komunisty, kteří svojí praxí pokračují ve stalinistické tradici a stranou dalšího podnikatele, tentokrát v politické oblasti, pana Tomia Okamury.
Proti je zatím volné sdružení demokratických stran, ODS, ČSSD, Piráti, TOP 09, Lidovci a STAN. Protože oficiálně neuzavřená, ale zatím fungující koalice hnutí ANO, KSČM a SPD má většinu 115 hlasů v poslanecké sněmovně, stojí za to, toto „volbou spřízněné spojení trochu charakterizovat a rozebrat jeho společné cíle.
Hlavní je naprosto jasný – získat moc a to jakýmkoliv dosažitelným způsobem. Jde o to, co by komu v tomto dělení „koláče“ připadlo. Andrej Babiš, šéf nejsilnějšího poslaneckého zastoupení v parlamentě a majitel (i když momentálně ve svěřenském fondu) podnikatelské skupiny Agrofert, je v podstatě „obnovitelem“ Agrární strany malorolnického lidu, jako samostatná strana za protektorátu pozastavené. Jelikož byl evidovaným spolupracovníkem komunistické Státní tajné bezpečnosti a pracovníkem normalizačního Podniku zahraničního obchodu, stal se logickým vývojem protekčním velkoprivatizátorem. Všichni, kteří se k němu přimkli, jsou ve skutečnosti politickými zaměstnanci, odměňovanými posty. Ať se jim to líbí nebo ne, budou už spojeni s jeho existenční dráhou (Martin Stropnický, Robert Pelikán namátkou).
Komunisté svoji tradiční tvář jasně předvedli, když se snažili několikrát protlačit esenbáckého bijce do čela parlamentní komise, dozorující konání Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tato drzá snaha vybudila veřejnost natolik, že vlna demonstrací v celém státě přinutila dotyčného násilníka z už získané funkce odstoupit.
Strana přímé demokracie, jejímž vůdcem je manažer Tomio Okamura, je v podstatě neofašistickým sdružením. Sám Okamura je podnikatelem, který zkouší svůj úspěch po několika obchodních nezdarech v dalším pokusu. Sám přesvědčený rasista nebude, ale jde mu o volebním výsledkem získané miliony korun a rád za tímto účelem táhne za sebou primitivně myslící xenofobní stoupence. Ví, kde být servilní a kde ukázat naopak rozhodnou grimasu.
To jsou tři politické subjekty, které mají sílu zajistit si parlamentní důvěru.
Jejich odpůrci se nazývají Demokratický blok a čítají šest stranických subjektů. Mají dohromady jen 85 hlasů z dvou set poslanců. Velmi nadějnou stranou jsou Piráti, mladí lidé, plní nadšených předsevzetí a skuteční tvůrci živé vody v „parlamentním rybníce“. Občanští demokraté mají uvážlivého a umírněného předsedu, bývalého rektora brněnské Masarykovy univerzity, Petra Fialu. Jeho spolupracovníky jsou Zbyněk Stanjura a Martin Kupka, který vyřadil bývalého středočeského hejtmana Petra Bendla. Z užšího předsednictví vypadl rovněž euroskeptik Jan Zahradil, což je dobře.
Mám zato, že tři další strany by měly najít společnou řeč a kandidovat v budoucnu jako jeden subjekt. Jde o KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Pokud se budou jejich zástupci schopni domluvit na sjednocujících rysech programu a osobnostním obsazení, určitě budou mít politickou budoucnost otevřenou.
Nakonec jsem nechal stranu, která patří svojí minulostí k demokratické tváři naší země, ale podle mého mínění dost nezodpovědně koketuje s pekelnou částí, jak se říká, politického spektra. Nově zvolené torzo vedení, reprezentované pány Hamáčkem a Zimolou, usiluje o nalezení shodných rysů, na nichž by bylo možné ustavit s hnutím ANO důvěryhodné vládní vedení. Jak toho ovšem chtějí dosáhnout, když nehnou s hlavní postavou této hry, člověkem trestně stíhaným ? Naštěstí, jak jsem přesvědčený, sociální demokraty nezastupují jen tito dva protagonisté. Viděl bych v této straně jiné vedení – jména Valachová, Chvojka, Štěch a Středula znamenají pro ni mnohem víc, než jména, která se ještě nedostala do jednání dubnového dodatečného sjezdu, ale jsou stále ve hře – Škromach, Hašek, Foldyna, ale i nakonec místopředseda Zimola, který by si jistě rád přihřál „hradní polévku“.
Pro Andreje Babiše by nebyl problém vyřešit situaci požádáním parlamentu o schválení jeho menšinové vlády, která už dnes o všem rozhoduje, jakoby důvěru měla. Má ovšem problém vystupovat před demokratickou Evropou jako člověk, podporovaný antidemokratickými silami. Proto by stále vtahoval do hry sociální demokraty, kteří by mu zajišťovali zdání demokratické fasády. Jaké bude jejich konečné rozhodnutí, bude známo v dubnu po jejich druhém sjezdovém kole.